Stíhací eso James E. Johnson: Britský postrach německých fockewulfů (1)
Západní fronta bývá často označována za nejtěžší bojiště pro stíhače. Operovaly zde ty nejvýkonnější stroje a nikdy tady nešla získat lehká vítězství. Největším spojeneckým esem se v této části Evropy stal Brit James Johnson, který zničil 41 stíhaček Luftwaffe. Všechny za řízením letounu Supermarine Spitfire
Svůj vůbec první vzdušný boj popsal budoucí nejlepší britský stíhač západní fronty James Edgar Johnson takto: „Byli jsme ve slunci a výš než německý Do 17, ale když jsme se začali spouštět dolů, spatřil nás. Nepřátelský střelec vzadu kabiny po nás pálil a dávky prolétávaly nad mým spitfirem. Ten se otřásal ve vrtulovém proudu za bombardérem a já svou palbou začal bušit do pravé části jeho trupu. Vysunul se mu podvozek a z obou motorů začal vycházet proužek šedivého dýmu.“
Ničit stíhačky
Poprvé světlo světa spatřil 9. března 1915 v Barrow upon Soar a od mládí hodně sportoval. Při ragby si ale způsobil vleklé zranění klíční kosti. Přesto se mu podařilo krátce před začátkem války v létě 1939 vstoupit do Královského letectva a stíhací výcvik dokončil uprostřed nejtvrdších bojů v srpnu 1940. Stal se příslušníkem 19. perutě, vyzbrojené Spitfiry Mk.I. V bitvě o Británii však vykonal jen jediný bojový let; pak si obnovil zranění z ragby a k létání se vrátil až koncem roku u 616. perutě. Tehdy už boje prakticky ustaly a jeho jednotka se věnovala především nudným, neoblíbeným hlídkám nad námořními konvoji. Při jedné takové 15. ledna 1941 poškodil ve spoluúčasti Dornier Do 17.
Teprve v létě 1941 se zapojil do ofenzivy nad Francií. Většinou se jednalo o hromadné akce typu Circus, při kterých na cíle ve Francii útočily malé formace bombardérů. Hlavním záměrem ale nebylo zničit pozemní cíl. Velké množství spitfirů a hurricanů, které bombardéry doprovázelo, mělo donutit stíhačky Luftwaffe k boji a co nejvíce jich zničit. Brzy se ukázalo, že to nebude tak lehké.
První krev
Při akcích nad Francií Johnson často létal jako číslo slavného beznohého stíhače Douglase Badera, od kterého se mnohé naučil. To už jeho peruť užívala novější Spitfiry Mk.II. Dne 26. června 1941 získal svůj první sestřel a po letech v pamětech na souboj vzpomínal: „Sklouzl jsem se svým spitfirem za Bf 109 E a pomyslel si, že je to tady. Vpálím to do něj a rychle pryč. Byl jsem přímo za ním a vpálil mu to přímo za kabinu. Pilot provedl levotočivý výkrut a odhodil překryt kabiny, aby vyskočil. Z letounu vypadl beztvarý balík, a když jsem kolem zakroužil, spatřil jsem otvírající se padák.“
V červenci létala Johnsonova jednotka za Kanál takřka denně a také dostala výkonnější Spitfiry Mk.V. Němci s poměrně omezenými silami dvou eskader – JG 2 a JG 26, většinou dokázali početně silnějším Britům zasazovat těžké rány. Ti jen za červenec u Kanálu ztratili 128 letadel, z toho 119 spitfirů. Za celé trvání ofenzivy roku 1941 pak odepsali 411 stíhaček. Göringovi letci, kteří dokonale těžili ze všech výhod boje nad vlastním územím, ztratili jen 154 strojů.
Příznivý poměr ztrát
Většinu zimy se Johnsonova jednotka bojů prakticky neúčastnila a opět vykonávala hlavně konvojové hlídky nad mořem. V červenci 1942 ji opustil a stal se velitelem 610. stíhací perutě. Období klidu právě skončilo a RAF se nadechlo k další ofenzivě, kterou už v březnu odsouhlasil samotný britský premiér Winston Churchill. Po nedobrých zkušenostech loňského léta byla ale stanovena podmínka, že se bude pokračovat pouze tehdy, pokud zůstane poměr vítězství a ztrát přinejhorším jedna ku jedné.
To se však ukázalo jako nereálné, neboť Němci do jara 1942 přezbrojili JG 2 a JG 26 na vynikající Focke-Wulfy Fw 190, které měly nad Spitfiry Mk.V značnou výkonnostní převahu. Přesto Johnson 15. dubna nad francouzským Le Touquet jeden fockewulf poškodil. Pak byla jeho jednotka odeslána na několik měsíců na odpočinek dál do vnitrozemí.
Bitva nad Dieppe
Dne 19. srpna 1942 brzy ráno propukla nad francouzským přístavním městem Dieppe největší letecká bitva od doby bojů o Británii. Na obloze se střetly desítky stíhaček Luftwaffe a Royal Air Force v mimořádně urputných vzdušných bojích. Stíhači s tříbarevnými kokardami na křídlech v ní ale bohužel tahali za kratší konec provazu. Do gigantického střetnutí nad Dieppe zasáhl i Johnson a sestřelil během něj dvě německé stíhačky.
TIP: Individuální výkony německých pilotů: Husarské kousky stíhačů Jagdwaffe
Později vzpomínal na náročný souboj s Fw 190: „Vybral jsem střemhlavý let až v přízemní výšce a pod sebou zahlédl bílou pláž a stojící tanky. Stodevadesátka byla stále za mnou a chvíli jsme se proplétali mezi sloupy dýmu a kostelními věžemi. Dal jsem plynovou páku na doraz a těsně nad mořskou hladinou zamířil k jednomu našemu torpédoborci. Trasírky střel létaly všude kolem mé kabiny a já teprve na poslední chvíli zvedl příď a plavidlo přeskočil. Sklonil jsem nos zase dolů, a když jsem se ohlédl, fockewulf byl konečně pryč.“
Dokončení: Stíhací eso James E. Johnson: Britský postrach německých fockewulfů (2)
