Stíhač tanků Panzerjäger Tiger: Nezdárné dítě profesora Porscheho

Zakázku na nový těžký tank Tiger obdržela na jaře 1941 firma Henschel. Favorizovaný návrh profesora Porscheho, který se vyznačoval mj. hybridním (benzíno-elektrickým) pohonem, byl zhodnocen jako příliš složitý, avšak továrna Porsche i tak zhotovila téměř stovku podvozků. Na podzim 1942 proto padlo rozhodnutí je využít pro nový těžký stíhač tanků, jehož první kus ještě téhož roku předvedli Adolfu Hitlerovi.

Vozidlo mělo oficiální označení Panzerjäger Tiger (P), tedy stíhač tanků na šasi Porscheho Tigeru, ale běžně se mu říkalo Ferdinand (podle jména prof. Porscheho). Jeho mohutná nástavba nesla 88mm kanón PaK 43/2 L/71, který měl k dispozici zásobu 55 kusů munice a pancíř dosahoval síly až 200 mm.

Na pohled opravdu impozantní vozidlo však mělo řadu slabin, např. postrádalo jakoukoli pomocnou výzbroj proti pěchotě a pokroková pohonná soustava, která obsahovala dva benzínové motory, generátory a elektromotory, byla skutečně hodně komplikovaná, a tudíž i poruchová. Tyto nedostatky se projevily již při testech, ale Adolf Hitler trval na nasazení strojů v létě 1943 u Kursku, což vedlo dokonce ke zpoždění zahájení operace kvůli přípravě ferdinandů (a také tanků Panther). Ale jak známo, ani masivní stíhače nedokázaly pro Wehrmacht vybojovat vítězství. Přestože se mohly chlubit obrovskou palebnou silou a mohutným pancířem, kvůli svým nedostatkům utrpěly kruté ztráty.

TIP: Stíhač tanků Jadgtiger: Nejtěžší obrněné vozidlo v boji

Z 90 dodaných ferdinandů jich bitvu u Kursku přežilo jen 50. Ty se poté podrobily modernizaci, při níž dostaly mj. kulomet a velitelskou kopuli. Jméno obrněnce se změnilo na Elefant a kromě východní fronty byl pak užíván i v Itálii. Přestože se elefantům povedlo vyřadit množství nepřátelských tanků, kvůli své těžkopádnosti a poruchovosti zůstaly nadále problematickou a nepříliš efektivní zbraní.