Stephen Hawking: Génius, který už neměl žít

Dvacátého dubna 2009 přišla chvíle, kterou lékaři předpovídali po čtyři dekády. Nejoslavovanější fyzik dneška Stephen Hawking, jenž bojoval se zákeřnou chorobou, stanul na prahu smrti. Cambridgeská univerzita publikovala neveselé prognózy. Famózní vědec, kterému už v 21 letech diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS), byl „velmi nemocný“ a „podstoupil testy“. Noviny chrlily články nebezpečně připomínající nekrology. Zdálo se, že pro člověka, jenž tak skvěle dokázal vysvětlit podstatu času, jej už mnoho nezbylo. Jenže Hawking – jak je jeho zvykem – přežil.

Slavný fyzik by rozhodně neměl zvládat věci, které zvládá – třeba psát eseje o existenci Boha. Neměl by být schopen přemítat nad nebezpečím umělé inteligence nebo si dělat starosti s lidskou tendencí k sebedestrukci. A rozhodně by neměl bez problémů absolvovat předávání britských filmových cen BAFTA – posazený v křesle, jako už desítky let – a chválit nový film o svém životním zápase. Přesto je pořád zde. 

Dvakrát dvacet

Choroba ALS může postihnout kohokoliv. Nejdříve nastoupí ochablost svalů, poté svalová hmota ubývá, přichází paralýza a nakonec člověk nedokáže mluvit, polykat ani dýchat. Podle asociace pacientů s ALS se průměrná délka života od diagnózy pohybuje mezi dvěma a pěti roky. Přes 50 % nemocných přežije tři roky, pětina zvládne pět let. Pak už ale čísla prudce padají: méně než 5 % pacientů zůstane naživu po dvě desetiletí.

A pak je tady Hawking. Cílovou pásku s číslem 20 už protnul dvakrát – v letech 1983 a 2003. Jeho schopnost přežít je naprosto neuvěřitelná a někteří experti jsou přesvědčeni, že nemůže trpět chorobou ALS, jež své oběti obvykle zabíjí mnohem rychleji. Jiní tvrdí, že jen nikdy nic podobného neviděli.

„Je prostě výjimečný,“ vysvětlil Nigel Leigh, profesor klinické neurologie na londýnské King’s College, pro British Medical Journal v roce 2002. „Nevím o nikom jiném, kdo by s ALS žil tak dlouho. Neobvyklá přitom není pouze délka života, ale také fakt, že choroba nepostupuje. Hawking je relativně stabilní a to je extrémně vzácný jev.“ O dekádu později, v roce 2012, překročil proslulý fyzik sedmdesátku a podstoupil další vyšetření. Výsledky lékaře opět zmátly a ohromily současně.

Štěstí, nebo vůle?

Takže, co Hawkinga odlišuje od zbytku pacientů se stejnou diagnózou? Pouhé štěstí? Nebo snad transcendentní povaha jeho mysli nějakým způsobem zbrzdila nastupující konec? Nikdo neví. Dokonce sám Hawking, který jinak dokáže obšírně rozprávět o mechanismech, jež určují povahu celého vesmíru, zůstává velmi opatrný. „Je možné, že moje varianta ALS nějak souvisí se špatnou absorpcí vitaminů,“ zamýšlí se. Jeho bitva s nemocí však byla jiná už od počátku. Vědci přitom věří, že právě tyto rozdíly mohou vysvětlit jeho dlouhověkost.

Choroba se obvykle projeví až v pokročilejším věku – pacienti si diagnózu vyslechnou průměrně v 55 letech. U Hawkinga se ovšem první symptomy objevily už v mládí. Všechno přitom začalo obyčejným zakopnutím. „Během třetího roku na Oxfordu jsem si všiml, že jsem stále nemotornější. Jednou nebo dvakrát jsem zakopl a spadl bez zjevného důvodu,“ napsal slavný pacient. „Naplno se však nemoc projevila až v době, kdy jsem studoval na Cambridgi. Můj otec zaregistroval určité příznaky a poslal mě za rodinným lékařem. Ten mě okamžitě předal specialistům a krátce po jednadvacátých narozeninách už jsem mířil na testy do nemocnice. […] Když jsem zjistil, že mám motorickou nervovou poruchu, byl to pro mě obrovský šok.“

Ačkoliv brzká diagnóza odsoudila Stephena Hawkinga k životu ve strachu z choroby, dala mu také paradoxně šanci přežít déle. Jak dále vysvětluje Nigel Leigh z londýnské King’s College: „Přišli jsme na to, že pacienti s časnou diagnózou v mládí žijí mnohem déle – v některých případech i deset let. Situace je zcela odlišná, pokud nemoc propukne v raném věku, přestože nikdo neví proč.“

Z Hawkinga je ikona

Leo McCluskey z Pensylvánské univerzity v rozhovoru pro časopis Scientific American uvedl, že ALS zabíjí primárně dvěma způsoby – prvním je zablokování dýchacích svalů, druhým pak selhání svalů sloužících k polykání, jež může skončit dehydratací a podvýživou: „Pokud se vám tyto dvě věci vyhnou, můžete s ALS teoreticky žít dlouho.“

Jenže – tak dlouho jako Hawking? V roce 2011 prozradil slavný pacient pro deník New York Times: „Rozhodně pomohlo, že mám práci a že se o mě někdo tak dobře stará. Mám štěstí, že pracuju na poli teoretické fyziky, v jednom z mála odvětví, kde není hendikep na překážku.“ Hawkingova nemoc dala vzniknout i jednomu z nejsilnějších obrazů populární vědy: atrofovaná tělesná schránka na invalidním vozíku, strnulý výraz a shrbená ramena. A pak je tu jeho nedostižná mysl, která letí ke hvězdám.

Víte, že?