Stateční muži pod palbou a s anglickým klidem: Francis Arthur Rycroft (3)
V rámci Královského obrněného sboru sloužila řada mužů, kteří si na bojišti vysloužili vysoká vyznamenání. Velká Británie přitom s podobnými oceněními nikdy neplýtvala – například Viktoriiných křížů udělila za druhé světové války pouze 182
Francis Arthur Rycroft (1913–1944) byl od svých šesti měsíců vychováván v sirotčinci a ve 14 letech se začal živit jako námořník. V roce 1935 jej ale zlákala kariéra u armády a vstoupil do Královského tankového sboru.
Tankista průzkumníkem
Začátek války jej zastihl jako řidiče a radistu u 6. královského tankového pluku v Egyptě. Vyznamenal se během první bitvy u El Alameinu, když se výrazně podílel na zničení silné nepřátelské pozice: „Dne 22. července 1942 objevil nepřátelské postavení vzdálené asi 500 yardů (457 m, pozn. red.) od našich předních pozic jižně od hřebene Ruweisat. Tato pozice byla umístěna v proláklině a bránily ji protitankové kanony, kulomety, ostnatý drát a minová pole."
„Štábní seržant Rycroft vyrazil pěšky kupředu a ze vzdálenosti 300 yardů (274 m, pozn. red.) zmapoval všechna obranná zařízení. Následně osobně řídil palbu pluku na různé zjištěné cíle, zatímco stál na svém tanku. Během toho utrpěl zranění, ale okamžitě po ošetření se vrátil do akce. Celá akce vyústila ve zničení osmi německých PzKpfw III nebo PzKpfw IV a několika děl bez jakýchkoliv ztrát a umožnilo jí pohrdání tohoto důstojníka svou osobní bezpečností.“
Cesta do Evropy
Statečný voják se dočkal v prosinci 1942 povýšení na poručíka a v srpnu 1943 na kapitána. To již sloužil u 46. královského tankového pluku, v jehož řadách bojoval na Sicílii a později i v samotné Itálii. Další hvězdnou hodinku prožil 3. listopadu 1943, kdy se hned ráno po zranění velitele ocitl v čele eskadrony. Vedl svou jednotku do útoku na hřeben San Salvo a čelil přitom palbě protitankových i samohybných děl, stejně jako nepřátelských tanků.
Odpoledne vyrazili Němci do nebezpečného protiútoku, který obchvacoval pravé křídlo pluku. Rycroft měl tou dobou k dispozici už jen sedm bojeschopných tanků, ale přesunul je na kritické místo a pomohl odrazit nápor 12 nepřátelských obrněnců podporovaných pěchotou. Během dne dokázal nejen velet své eskadroně, ale také zničit dva tanky a několik dalších poškodit. Nadřízení úspěch ocenili nejen udělením Válečného kříže, ale také povýšením na majora. Francis Rycroft si však obojího příliš neužil. Již v únoru 1944 podlehl zranění.
