20. února 1986 vynesla sovětská raketa Proton na oběžnou dráhu první blok stanice Mir, jež poté fungovala ve vesmíru dlouhých 15 let. Létaly k ní i raketoplány a Rusům poskytla důležité zkušenosti pro dnešní provoz ISS.
Mir byla sovětská (později ruská) vesmírná stanice, první dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve vesmíru na oběžné dráze kolem Země. Mir byl velký asi jako šest autobusů a obsahoval množství vědeckých přístrojů i věci denní potřeby kosmonautů. Běžně v něm žili tři lidé, ale byl schopen pojmout až šest osob.
Vesmírná stavebnice
Až na tři krátká období byl Mir nepřetržitě obydlen do října 1999. Na palubě Miru se vystřídalo celkem 104 kosmonautů, z toho 62 jiné než ruské národnosti. Řídící středisko Miru, CUP (Centr upravlenija poljotom), sídlilo v Kaliningradu u Moskvy (dnešní Koroljov).
Obytný a řídící modul, první modul stanice, vypuštěn 19. února 1986. Konstrukčně se skládal ze čtyř základních částí: přechodového úseku, pracovního úseku, přístrojového úseku a z přechodové komory. Byl dlouhý 13,13 m. Jeho maximální průměr byl 4,15 m a při startu vážil asi 21 tun.
Největší zkouškou pro kosmickou stanici byla srážka nákladní lodě Progress M-34 s modulem Spektr 25. června 1997. Byly poškozeny sluneční panely a porušena hermetičnost pláště. Stanici se podařilo uvést do provozu po několika týdnech.
TIP: Ruská stanice Mir: Vesmírná stavebnice, kde parkoval i americký raketoplán
Po 15 letech provozu 23. března 2001 byl Mir záměrně naveden do zemské atmosféry, z větší části v ní shořel a jeho zbytky dopadly poblíž Nadi (Fidži) do Tichého oceánu. Na konci jeho životnosti existovaly plány prodat jej soukromým společnostem jako první mimozemské vesmírné televizní a filmové studio, ale vybavení se chovalo příliš nespolehlivě a nebylo již dále použitelné.
