Stalinův otvírák konzerv: Sovětská samohybná houfnice ISU-152 (4)
Sovětský svaz přišel během druhé světové války s řadou velmi jednoduchých, ale nesmírně účinných zbraňových konceptů. Ikonou se stal střední tank T-34, který doplnila řada dalších neméně efektivních konstrukcí. Jednu z nejúspěšnějších představovala samohybná houfnice ISU-152
V mnoha významných ozbrojených střetnutích nehrály samochodky roli jediného zachránce, ovlivnily ale situaci ve prospěch sovětských vojsk tak významně, že se jim později připsaly hlavní zásluhy. Jedním z takových případů byla bitva z 12. ledna 1945 během sandoměřsko-slezské ofenzivy, první fáze viselsko-oderské operace.
Předchozí části:
Během ní 368. gardový dělostřelecký pluk 1. ukrajinského frontu, vyzbrojený mimo jiné samohybnými houfnicemi ISU-152, dostal za úkol podpořit útočící jednotky předběžnou dělostřeleckou palbou. Pluk za bezmála dvě hodiny přepadu vystřelil téměř tisíc čtyřicetikilogramových nábojů a sám ještě před samotnou útočnou operací zajistil zneškodnění praporu vojáků, dvou dělostřeleckých baterií a osmi baterií protitankového dělostřelectva.
Zachránci situace
O tři dny později se německé jednotky pokoušely silou pluků granátníků s podporou tanků a samohybných děl prorazit nedaleko městečka Borovoje asi 30 km jižně od tehdejší pevnosti Königsberg (dnes Kaliningrad) skrze postupující proudy sovětské pěchoty. Jak se později shodli účastníci bitvy, celá akce by skončila rozsáhlým masakrem, kdyby velení urychleně nepřisunulo jednotky 390. pluku, které palbou ze 152mm houfnic ML-20S na svých ISU-152 nápor odrazily a umožnily pěchotě rozvinout se k útoku.
Zveroboje ve městě
Při bojích v zástavbě pak dokázala ISU-152 jedinou ranou srovnat se zemí i několikapatrové budovy. Během nasazení ve městě ale hrozilo nebezpečí německých vojáků vyzbrojených ručními pancéřovkami, kteří se skrývali ve vyšších patrech budov a vedli palbu na obrněná vozidla seshora, kde byl pancíř nejslabší. Pro minimalizaci tohoto rizika proto často ISU-152 operovaly ve dvojicích, které doprovázela pěchotní družstva disponující odstřelovači a občas i plamenometčíky.
Samochodky pak pomocí přímé palby z místa nebo z krátkých zastávek ničily nepřátelské opěrné body umístěné v domech, troskách nebo na barikádách. Jako efektivní zbraň se rovněž osvědčily později na vozidla instalované protiletadlové kulomety DŠK, protože střelivo 12,7×108 mm dokázalo snadno projít skrz cihlové zdi, což umožňovalo zneškodňovat i ukryté nepřátelské vojáky.
Přestože ISU-152 i jeho předchůdce trpěly řadou neduhů, které pramenily zejména z překotnosti výroby a zavádění do výzbroje, ukázaly se být v krizové době velmi efektivními prostředky nejen pro boj s německou obrněnou technikou. Poté, co Rudá armáda převzala strategickou iniciativu, účastnily se řady těžkých dobývacích operací, během kterých jejich mohutná a účinná výzbroj zachránila život bezpočtu sovětských vojáků.
