Speciální námořní jednotky: Nebezpeční žabí muži ve zbrani (1)
Neslyšně se přiblížit k nepřátelskému plavidlu, připevnit na ně výbušninu a stejně tiše zmizet dříve, než loď vybuchne – takhle zjednodušeně bývá někdy pohlíženo na práci „žabích mužů“. Jaký je skutečný rozsah dovedností členů elitních námořních jednotek?
Od konce 30. let 20. století se „žabí muži“ říkalo prvním italským vojenským potápěčům – při plavání pod vodou vykopávali nohama podobně jako žáby, případně jejich ploutve připomínaly končetiny obojživelníků. Svou verzi vzniku pojmenování dal k dobru i člen americké tajné potápěčské skupiny organizované v rámci zpravodajské služby OSS (Organization of Stragegic Services) John Spence, podle jehož vzpomínek jej kdosi viděl vynořovat se z vody při testování zeleného nepromokavého obleku s velkou kapucí od firmy Dunlop, a vykřikl: „Hej, žabí muži!“. Název se postupně přenesl i na Spenceovy spolubojovníky.
Muži devatera řemesel
Obecně lze říci, že jako žabí muži se označují členové elitních vojenských, případně policejních jednotek, kteří jsou experty především na diverzní boj ve vodě; zvládají ale i akce ve vzduchu a na souši. Kromě základního vojenského výcviku absolvují ještě potápěčské a také odborné technické kursy (kladení min a odstraňování náloží, útok proti hladinovému či ponornému plavidlu, znalost odposlouchávacích zařízení a podobně).
Zájemci se rekrutují obvykle z členů námořnictva, kteří zvládnou velmi náročné psychické i fyzické vstupní testy a úspěšně dokončí mnohaměsíční intenzivní výcvik. Vzhledem k charakteru akcí, do nichž jsou elitní námořní bojovníci nasazováni, není divu, že oficiálních informací o nich je pomálu a pečlivě cenzurovaných; stejně velení šetří i s informacemi o konkrétních jednotkách.
Inspirace u rybářů
Vojenské akce ve vodě mají tradici už od antiky, nicméně na významu získaly až ve 20. století; kupříkladu v listopadu 1918 dva italští vojáci s pomocí řiditelného torpéda vyhodili do vzduchu rakousko-uherskou válečnou loď Viribus Unitis. Během následujících let italská armáda oblast podvodního boje dále rozvíjela. Inspirovala se u italských rybářů (přesněji u příznivců spear fishingu, tedy rybaření s harpunou) a inovovala jejich vybavení.
Dokončení: Speciální námořní jednotky: Nebezpeční žabí muži ve zbrani (2)
Tehdejší harpunáři používali Drägerův přístroj určený původně pro důlní průmysl a takzvaný Davisův aparát sloužící k úniku z potopených ponorek. Na armádní objednávku sestrojily firmy Pirelli a Salvas kolem roku 1933 ARO – dýchací přístroj s uzavřeným okruhem. Znamenalo to zásadní zlom v podvodních vojenských operacích – díky tomu, že z dýchacího přístroje neunikaly do vody bubliny vydechovaného vzduchu, mohl se vojenský potápěč snáze pohybovat nepozorován.
