Sovy dokážou otočit hlavu až o 270 stupňů: Proč si při tom neukroutí krk?

„My specialisté na snímkování mozku, kteří se zabýváme zraněními způsobenými poškozením tepen v hlavě a krku, si již dlouho klademe otázku, jak to, že po rychlém otočení hlavy nezůstávají tisíce sov nehybně ležet na zemi v lese,“ popisuje Philippe Gailloud z Johns Hopkins University. „Kdyby se o takový pohyb pokusil člověk, potrhá si výstelku tepen, což způsobí sraženiny, které povedou k mrtvici – kromě toho, že by si u toho zlomil krk.“

Soví tajemství

Ve snaze přijít záhadě na kloub provedl Gailloud experiment, při němž vstříkl kontrastní látku dvanácti mrtvým sovám a s pomocí počítačové tomografie (CT) sledoval, jak se tekutina rozlévá tepnami podobně jako krev. Při snímkování otáčel sovám hlavou. Následně jim vpravil do žil látku podobnou plastické hmotě a podrobil je pitvě, při které zakresloval trasy všech cév v těle. Objevil tak řadu zvláštností.

Zjistil například, že v krčních obratlích sov jsou mnohem větší otvory než u jiných ptáků nebo u lidí. U člověka je například tento otvor přibližně stejně široký jako tepna sama, u sov je však desetkrát větší než tepna. Tyto otvory pravděpodobně fungují jako vzduchové polštáře chránící tepnu před poškozením. Kromě toho se u sov vertebrální tepna v místě, kde vstupuje do mozku, mírně rozšiřuje. U jiných živočichů je tomu právě naopak: tepny se směrem od srdce zužují.

Podle Gaillouda mají rozšířená místa v tepnách funkci jakýchsi zásobníků, v nichž se může hromadit krev, takže mozek jí má dostatek i při otáčivém pohybu. Cévy v blízkosti mozku jsou navíc neobvykle hustě propojené.

Anatomie sov je jejich prostředí skvěle uzpůsobená. Aby mohly úspěšně lovit i v nejhlubší noci, mají obrovské oči podobné dvěma teleskopům. Jelikož jsou však posazené dopředu a nikoli po stranách hlavy a sovy jimi téměř nemohou pohybovat, vybavila je evoluce speciálními mechanismy, které tento hendikep vyrovnají. Některé z nich se podařilo Gailloudovi odhalit, o jiných možná zatím nikdo neví.