Krepuskulární paprsky známe v češtině také pod přívlastkem soumrakové. Jsou tedy obvykle patrné právě brzy po západu či krátce před východem Slunce. Náleží tak do kategorie jevů jako jsou např. červánky nebo halový sloup. Vypadají jako světelný vějíř, jehož loukotě se sbíhají do místa, kde se pod obzorem nachází sluneční kotouč.
Úkaz vzniká při rozptylu světla v atmosféře v místech, kam paprsky pronikají mezerami ve vzdálené oblačnosti nebo mezi odlehlými horskými štíty. Tmavší části se pak objevují tam, kde sluneční svit zastiňují zmiňované vzdálené mraky či hory.
TIP: Podívaná pro bohy: Jak vznikají efektní sluneční sloupy?
Popsaný jev je výraznější, pokud se zejména ve vyšších vrstvách atmosféry vyskytuje nějaký aerosol – tedy drobné, například prachové částice, na nichž se světlo víc rozptyluje. Paprsky také často dosahují pozoruhodných délek, a někdy se dokonce opět sbíhají na opačné straně. Pak je označujeme jako antikrepuskulární, jde však o poměrně vzácný úkaz. Ve skutečnosti jsou všechny paprsky – ať krepuskulární či antikrepuskulární – rovnoběžné a jako sbíhavé je vnímáme jen díky perspektivě.
