Soukromé lodě v Dunkerku: Bojovnice s ohněm a zkáza skotského obra (5)

Koncem května 1940 stály Francie a Belgie před zhroucením a jádro Britského expedičního sboru se ocitlo zablokované v severofrancouzském přístavu Dunkerk. Když se ukázalo, že na jeho rychlou evakuaci Královské námořnictvo nedisponuje dostatečnými kapacitami, musely válečné úsilí podpořit stovky soukromých plavidel. Do služby tak musely nastoupit i velmi nepravděpodobné posily.

Do Francie bez kompasu

Hasičský člun Massey Shaw sjel na vodu v roce 1935 a jeho hlavní úkol představovalo hašení požárů na řece Temži a v jejím bezprostředním okolí. Také tuto loď čekalo v květnu 1940 povolání do Dunkerku, i když původně proto, aby tam pomáhala bojovat s ohněm.

Říční plavidlo nemělo pro delší cestu předpoklady, a dokonce ani nedisponovalo kompasem – ten musela posádka narychlo shánět těsně před začátkem operace. Po připlutí na místo určení se Massey Shaw dal do své obvyklé práce, navečer potom zakotvil u jedné z pláží s cílem vyzvednout čekající vojáky.

První pokus o dopravení menšího člunu k pláži ale skončil jeho potopením. Muži z pláže se pak na Massey Shaw museli přepravit na malé náhradní loďce. Po cestě zpět se zase objevily problémy s navigací, neboť nový kompas nefungoval dobře. Nakonec se ale kapitánovi s notnou dávkou štěstí podařilo doplout až do Ramsgate.

Část posádky loď opustila kvůli naprostému vyčerpání, zbytek doplněný o nové dobrovolníky vyrazil dalšího dne znovu do Francie. Massey Shaw nakonec absolvoval přes La Manche celkem pět cest a zachránil na 1 100 mužů. Bývalou hasičskou loď lze dodnes vidět na Temži, kde si ale už jen užívá zasloužený důchod.

Zkáza skotského obra

Největší civilní plavidlo podílející se na evakuaci představoval skotský parník SS Clan MacAlister. Velká nákladní loď byla postavena v roce 1930 pro společnost Clan Line Steamers a se svými 120 metry na délku a 16 metry na šířku překonávala svými rozměry kteroukoliv jinou nasazenou civilní loď téměř dvojnásobně. Skotský obr s posádkou 50 mužů měl nejen odvézt z Dunkerku vojáky, ale přivážel do přístavu také cenný náklad – tucet výsadkových člunů, které měly pomoci s transportem z pláží.

Příjezd Clan MacAlisteru do přístavu později popsal kapitán Mackie: „Přístav hořel a ve vzduchu se vznášel černý kouř, v moři plavaly kusy potopených vraků a lidská těla, kolem projížděly torpédoborce zvedající vysoké vlny. Manévrování s více než stometrovou lodí se za takových podmínek stávalo extrémně náročným. Aby toho nebylo málo, probíhal právě nálet.“

TIP: Potopeni ve službách Jeho Veličenstva: Ztráty Royal Navy za 2. světové války

Ve chvíli, kdy parník začal nakládat pasažéry a spouštět na vodu výsadkové čluny, stal se terčem několika střemhlavých stuk. Němečtí letci se nemýlili a zasáhli lodní kotel. Plavidlo začalo hořet a čerstvě nalodění vojáci jej zase rychle opouštěli. Kapitán a posádka se odmítli s osudem smířit a pokoušeli se s ohněm na palubě bojovat, německé nálety ale pokračovaly a k večeru už bylo všem jasné, že parník svou válku prohrál. Opuštěná loď nicméně neklesla ke dnu ihned, ale pár dalších dnů hořela na moři, přičemž na ni němečtí letci podnikli ještě několik náletů. Zcela zničené plavidlo se nakonec potopilo i s několika cennými výsadkovými čluny v podpalubí.