Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944 (2)

Boje v okolí Carentanu snad více než kdekoliv jinde v Normandii ovlivňoval terén. Neprůchodné bažiny a zaplavená pole umožňovaly pohyb pouze po úzkých silnicích a mostech.

Předchozí část: Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944 (1)

Američany dále zpomalili ustupující Němci, kteří vyhodili do vzduchu první most přes Douve a donutili výsadkáře zůstat na pozicích až do noci z 9. na 10. června. K mostu sice vyrazili ženisté, ale když k němu pod ochranou tmy dopochodovali i paragáni z 3. praporu 502. pluku, naskytl se jim bezútěšný pohled. Most byl stále neopravený a ženisty přibila k zemi palba 88mm děl.

Vražedné kulomety v akci

Velitel praporu plukovník Robert Cole vyslal hlídku na člunech ke čtvrtému – poslednímu – mostu, aby zjistil, zda tudy výsadkáři po opravě prvního mostu prorazí rychleji. Němci hlídku spatřili, označili prostor světlicemi a zasypali Američany kulometnou palbou. Nakonec byl útok odložen a v 5.30 se hlídka vrátila. Průzkumníci nahlásili, že většina palby vychází ze zemědělské usedlosti a z živých plotů na pravé straně silnice.

Ráno 10. června, kryty dělostřeleckou palbou, překročil řeku Douve 1. a 2. prapor 327. pluku. Část mužů se přebrodila, jiní využili gumové čluny. Po rozednění kluzáková pěchota dosáhla východního břehu a obrátila se na jih ke Catz. Záhy 1. prapor zaútočil na jižní straně silnice vedoucí do Isigny, zatímco 2. prapor se pohyboval na její severní straně. Avšak jakmile se muži v čele s rotou G přiblížili ke Carentanu, spustila zamaskovaná kulometná hnízda palbu a způsobila Američanům těžké ztráty. Rota G se musela stáhnout do rezervy.

Úspěch kluzákové pěchoty 

Když se 3. prapor 502. pluku v poledne 10. června vrátil k mostu, zjistil, že přechod stále není opraven. Výsadkáři postavili improvizovanou lávku a po 13. hodině zahájili útok na Carentan. Obtížný terén donutil jednotky praporu roztáhnout se do úzké kolony mezi druhým a čtvrtým mostem. Výsadkáře v nevýhodné situaci zastihla vražedná palba kulometů, děl a minometů.

Záhy se Američané stali i terčem snajprů a jejich ztráty narůstaly. Paragáni navíc zjistili, že most přes Madeleine blokuje ocelová překážka známá jako„belgická brána“. Přestože byli stále pod palbou, pokusili se ji odstranit. Vytvořili průchod široký asi půl metru, jímž mohli dále pronikat jen po jednom. Lépe se třetímu praporu nedařilo ani za noční tmy, když půlhodinu před půlnocí přilétla dvojice Ju 87 a začala na výsadkáře střílet.

Luftwaffe v akci

Někteří parašutisté si neodpustili poznámky o tom, že konečně vidí kdysi mocnou Luftwaffe v akci, ale legrace je brzy přešla. Nálet stuk stál životy tři desítky Američanů a rota I přestala být bojeschopná. Mnohem lépe se vedlo kluzákové pěchotě posílené o 1. prapor 401. pluku. Její 327. pluk obsadil Brévands a přesunul se o pět kilometrů na jih a západ. Rota A ze 401. pluku při postupu na východ k Auville-sur-le-Vey vstoupila do kontaktu s 29. pěší divizí.

Vůbec poprvé tak došlo ke spojení jednotek z předmostí náležejících k plážím Utah a Omaha. Do večera 10. června příslušníci kluzákové pěchoty na východním předměstí vybudovali obranný perimetr. Po přiblížení k mostům přes kanál Vire-Taute udeřily dva prapory 327. pluku na německé pozice a do půlnoci obsadily východní břeh. Když se zprávy o úspěších dostaly k  McAuliffovi, rozhodl se posílit kluzákovou pěchotu výsadkáři z 501. pluku a 11. června zahájit finální úder.

Zteč na bodák 

V noci ustala i německá palba ohrožující 3. prapor 502. pluku, a tak rota H obnovila postup, přičemž ve čtyři hodiny ráno se k ní připojila i rota G. Jakmile se však první muži dostali až k obávané farmě obsazené Němci, skosila je kulometná palba. Cole požádal o dělostřeleckou podporu, ale ani ta nepřítele neumlčela. Nezbylo než vzít farmu ztečí. V 6.15 nasadilo sedmdesát výsadkářů bodáky a po signálu píšťalkou vyrazili pod ochranou kouřové clony.

Boj muže proti muži se stal nejkrvavějším dějstvím carentanského dramatu. Po dobytí usedlosti se ukázalo, že další fallschirmjägeři se zakopali podél živého plotu za farmou. Roty H a G Němce zlikvidovaly palbou z bezprostřední blízkosti a ručními granáty. Přeživší muži 3. praporu vybudovali obranné pozice, ale po ztrátách při zteči už jim nezbývaly síly na další útok. Cole požadoval, aby v ofenzivě pokračoval 1. prapor.

Prudké protiútoky i příměří

Ani ten ale nebyl kvůli ztrátám způsobeným minometnou palbou schopen postupu a pouze posílil defenzivní linie. Coleovi muži se mohli soustředit jen na obranu a odrážení protiútoků, které je stály mnoho padlých. Uprostřed bojů požádali Američané nepřítele o dvouhodinové příměří. Snažili se Němce přesvědčit, že nemá smysl dál prolévat krev, leč marně. Přestávky využila rota C z 502. pluku, která se přesunula od čtvrtého mostu a ukryla se mezi živými ploty, zatímco rota A obsadila silnici.

Dokončení: Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944 (3)

Dočasný klid zbraní přišel vhod i von der Heydtemu, který naplánoval další protiúdery. Nejprudší německý útok kolem 18.30 nabyl takové intenzity, že málem převálcoval pozice 3. praporu. Paragáni odolali pouze díky dělostřelecké palbě. Německé a americké jednotky se nacházely tak blízko u sebe, že Cole musel bateriím jako souřadnice cíle zadat vlastní pozice. Granáty dopadaly i mezi americké výsadkáře, ale jen díky tomu linii udrželi. Kolem osmé hodiny večer padlo rozhodnutí vyslat do přední linie 2. prapor 502. pluku, který měl vystřídat vyčerpané kolegy.