Sochy, které změnily tvář světa (3): Velký Buddha z Centrálních rovin
Velká sfinga v Gíze, Kristus Spasitel nad brazilským Riem i newyorská socha Svobody mají jedno společné. Představují nejslavnější monumenty světa a jejich osudy provázela řada překvapivých zvratů
V roce 2001 došlo k jedné z největších katastrof novodobé archeologie. Sochy Buddhů shlížejících dlouhých patnáct století do Bámjánského údolí severozápadně od afghánské metropole Kábul navždy zmizely z povrchu zemského. Zničily je dynamitové nálože, jež k nim umístili příslušníci Tálibánu. Událost ostře odsoudil celý svět včetně představitelů Číny, kteří se následně rozhodli vybudovat novou sochu Buddhy, jež by se stala pýchou lidnaté země.
Obří monument začal vyrůstat v provincii Che-nan nedaleko města Lu-šan, jež bylo kdysi centrem buddhistické a taoistické vzdělanosti. V roce 2008 se pak Velký Buddha v Jarním chrámu stal se svými 128 metry nejvyšší sochou na celé planetě. Podstavec ve tvaru lotosu přitom měří dalších 20 metrů, a připočteme-li také 25 metrů vysokou budovu kláštera pod nohama Buddhy a rozměrný blok základního piedestalu, tyčí se pomník do ohromujících 208 metrů.
Tisíc schodů k vrcholu
Na monumentu Číňané rozhodně nešetřili – odhadem prý na Buddhu padlo 108 kg zlata, 3 300 tun slitiny mědi a 15 000 tun oceli, přičemž náklady dosáhly v přepočtu na dnešní ceny 20,3 milionu dolarů (asi 493 milionů korun). K nohám světce vedou hned dvě cesty, každá o 365 schodech; celkem však výstup v rámci celého komplexu zahrnuje přes 1 000 schodů. Méně zdatné jedince snad potěší, že se mohou k vrcholku svézt i autobusem.
Gigantický projekt, který měl v jistém smyslu nahradit sochy Buddhů v Bámjánu, se ovšem zjevně minul účinkem: Davy turistů, jež Číňané nepochybně očekávali, dnes k památce neproudí. Lokalita je totiž relativně odlehlá, a zřejmě i kvůli malé návštěvnosti tak zůstávají interiéry chrámových budov pod Buddhovýma nohama nadále nedokončené.
