Snímky z nebeských výšin: Letecký průzkum za 2. světové války (4)

Co se týče účelnosti a metodiky nasazení průzkumných letounů, německá Luftwaffe za Brity poněkud pokulhávala. Hlavní příčina spočívala v absenci strategické bombardovací doktríny, neboť i střední dvoumotorové bombardéry byly považovány za nástroj podpory pozemních sil. Němci tak sice ustavili četné průzkumné útvary a přidělovali je k armádním svazkům či námořním uskupením, avšak jejich účinnost se omezovala na taktické měřítko.

Takticky orientovaná Luftwaffe

V úvodní útočné fázi války taková orientace postačovala. Berlín očekával rychlé vítězství a nehodlal vynakládat vysoké částky na budování prostředků dálkového průzkumu. Když se však konflikt začal protahovat, německé ozbrojené síly na krátkozrakou doktrínu doplatily – chyběl jim komplexní systém průzkumu napojeného na rychlé vyhodnocování snímků.

V taženích z let 1939–1940 byly průzkumné jednotky Luftwaffe velmi aktivní a podnikaly nad Polskem či Beneluxem desítky misí denně. Intenzita se ještě navýšila před invazí do země galského kohouta, během jejíchž příprav se průzkum zaměřil na přístavy, opevnění, letiště a nádraží. Většinu práce odvedly osádky dvoumotorových Do 17 a He 111, které se ukázaly jako příliš zranitelné stíhači, a tak se je Němci snažili nahradit rychlými Ju 88.

Průzkum nad mořem zajišťovaly čtyřmotorové Fw 200 Condor podporované směsicí hydroplánů. Podle svého určení se průzkumné útvary Luftwaffe dělily na dálkové (Fernaufklärer), taktické (Nahaufklärer), noční (Nachtaufklärer), námořní a speciální. Struktura velení i označení jednotlivých útvarů se během války často měnily, což přispívalo ke zmatkům.

Každá jednotka měla vlastní skupinu analytiků fotografií (Bildgruppe), kteří mohli významná zjištění bez odkladu nahlásit telefonem na nejbližší velitelství. Obecně platilo, že se informace předávaly výše na úroveň leteckého sboru a ty klíčové doputovaly až do Berlína, aby poskytly vrchnímu velení podklady pro strategická rozhodnutí. 

Rozmanitá paleta typů

Vedle letounů modifikovaných pro průzkumné úkoly používali Němci též specializované typy. Do první skupiny spadají zmíněné heinkely, dorniery a junkersy, doplněné později o modernější Ju 188. Výhodou těchto letounů byl značný dolet daný rozměry stroje a objemem nádrží, stejně jako větší bezpečnost plynoucí z dvoumotorové konstrukce. Nevýhodou pak snadnější zaznamenání nepřítelem i bezbrannost vůči stíhačům.

Typy konstruované od počátku pro průzkum měly sloužit hlavně coby Nahaufklärer. Uplatňovaly se zejména na východní frontě, kde jejich osádky s minimálním zpožděním informovaly o výsledku mise velitele pozemního svazku, jemuž průzkumný útvar podléhal. Nejvýznamnějším letounem tohoto určení se stal dvoutrupý dvoumotorový Fw 189. Šlo o účelný a odolný stroj s vynikajícím výhledem z kabiny. Obratnost i schopnost absorbovat poškození z něj dělala obtížný terč pro sovětské piloty, kteří mu – kvůli nezaměnitelné siluetě – přezdívali „rám“.

Mimo dosah stíhačů

V porovnání s 864 vyrobenými Fw 189 měl Blohm & Voss BV 141 s necelou třicítkou kusů zanedbatelný význam. Šlo o unikátně koncipovaný asymetrický letoun, jehož osádka seděla v plexisklové gondole umístěné mimo trup. Nasazení se nedočkal jednak pro snahu velení o výrobu jediného typu, jednak pro nedostatek motorů BMW 801 určených přednostně pro stíhací Fw 190. Jednotky výškového průzkumu dostaly stroje Ju 86P, které vznikly úpravou zastarávajících bombardérů.

Dvoumotorový letoun obdržel šestiválcové jednotky Jumo 207, větší rozpětí křídel a přetlakovou kabinu. Díky těmto úpravám dokázal operovat ve výšce 12 000 m, což ho činilo imunním vůči kterékoliv stíhačce. Právě beztrestné přelety junkersů nad britskými námořními základnami a sovětským územím vedly spojenecké inženýry k vývoji výškových stíhacích strojů, které od roku 1942 připravily Ju 86P o nezranitelnost. Následujícího roku typ putoval do výslužby a udělal místo modernějšímu Ju 388L. Šlo o rychlý stroj s dostupem téměř 14 000 m, ale do služby se dostalo jen několik kusů. 

Nezadržitelný růst

V závěrečné fázi války letecký průzkum západních Spojenců představoval výkonný a účinný systém. Velkého pokroku dosáhlo i vyhodnocování snímků, které Britové rozdělili do tří skupin. První zahrnovala záběry vyžadující okamžitou reakci (třeba německé tankové kolony blížící se k frontě), druhá cíle, pro jejichž napadení ozbrojené síly potřebovaly 24 hodin (například vyloďovací plavidla shromážděná v přístavu). Do třetí spadaly snímky používané při analýze strategických cílů včetně průmyslových objektů.

Spojenci se také naučili rozlišovat mezi taktickým a strategickým průzkumem a rozpracovat specifická odvětví včetně průzkumu meteorologického. Dokladem profesionalizace může být promyšlený postup před invazí do Normandie. Během jara 1944 pořídily spitfiry, mustangy, mosquita a lightningy tisíce snímků německých obranných zařízení táhnoucích se od Nizozemí až ke španělským hranicím.

Příprava na den D

Průzkumníci obvykle fotografovali pobřeží ze středních a velkých výšek, přičemž zabírali cíle kolmo shora. Jindy technici osadili stroje šikmými kamerami pro boční snímkování a piloti podnikali mise v přízemních výškách, z nichž přiváželi obrázky pro velitele vyloďovacích člunů. Díky popsané taktice vznikaly záběry z téhož pohledu, z jakého měli tito muži spatřit pobřeží při vylodění.

TIP: Neohrožení obránci letišť: Regiment Královského letectva

Průzkumná činnost Luftwaffe na západě naopak koncem války stagnovala, protože protivzdušná obrana Spojenců podporovaná radary a vyzbrojená tisícovkami stíhaček proměnila takové mise v sebevraždu. Osamocené junkersy různých typů či čtyřmotorové He 177 se čas od času o průnik nad cíle pokusily, obvykle však nedokázaly získat odpovědi na klíčové otázky. Změnu nemohl přinést ani nástup proudové techniky, protože průzkumných Ar 234 bylo příliš málo. Rychlé stíhací Me 262 alespoň donutily Spojence přidělovat dosud nezranitelným průzkumným mosquitům eskortu. Na východní frontě se německým průzkumným letcům dařilo o něco lépe, a dokonce tam nasadili vlastní verzi zábleskových bomb pro noční snímkování. Tyto drobné úspěchy ovšem nemohly celkový vývoj zvrátit.