Smrtící hrábě: Sovětský bitevní letoun Suchoj Su-25 (2)
Součást sbírek leteckého muzea ve Kbelích tvoří i pečlivě zrestaurovaný bitevní letoun Suchoj Su-25K. V zemi jeho původu jej nazývají Grač (havran), v kódu NATO nese označení Frogfoot (žabí noha), zatímco v československém letectvu si vysloužil přezdívku Hrábě
Všechny československé Su-25 tvořily výzbroj 30. stíhacího bombardovacího (později bitevního) leteckého pluku, který se v roce 1985 přesunul z Hradce Králové do Pardubic. Do roku 1982 tvořily jeho výzbroj „nouzové“ bitevníky MiG-15SB, poslední dva roky před příchodem Su-25 se létalo na L-39ZA s omezenou možností provádění bitevních útoků.
Předchozí část: Smrtící hrábě: Sovětský bitevní letoun Suchoj Su-25 (1)
S trikolorou nakřídlech
Pluk navazoval na tradice 3. čs. bitevního leteckého pluku (Ostravského), který vznikl v lednu 1945 na východní frontě. Na podzim roku 1984 se čtyřčlenný roj československých Su-25 zúčastnil cvičení Štít 84, veřejnosti se typ představil na vojenské přehlídce v květnu následujícího roku. Avšak označení těchto strojů armáda pečlivě tajila až dočervence 1985, kdy se v časopise Letectví+kosmonautika pod jejich fotografiemi poprvé objevilo označení Su-25. Že se jedná o verzi K, se veřejnost dozvěděla ještě později.
Přitom pro západní odborníky nebylo označení letounu žádným tajemstvím. Po rozpadu Československa v roce 1993 u nás zůstalo 24 jednomístných a jeden dvoumístný stroj, zbylých dvanáct Su-25K a jeden Su-25UBK zařadila do výzbroje svého letectva Slovenská republika. Koncem roku 1994 zanikl 30. bitevní letecký pluk a jeho letouny se staly výzbrojí 322. taktické letky působící v Náměšti nad Oslavou. V roce 2000 došlo k definitivnímu vyřazení Su-25 z výzbroje našeho letectva. Žádný stroj československého (a českého) letectva nebyl odepsán v důsledku havárie.
Křest ohněm
V prosinci 1979 vtrhla sovětská armáda do Afghánistánu pod záminkou pomoci tamní vládě. První zkušenosti s leteckou podporou pozemních sil ukázaly, že nadzvukové stíhací bombardéry mají při manévrování v úzkých horských údolích značné problémy, a jejich navigační systémy se ukázaly jako sotva použitelné při útocích na relativně malé cíle. Naopak snadno ovladatelný a mimořádně obratný podzvukový Su-25 představoval pro toto bojiště ideální stroj.
Od dubna do června 1980 působily v Afghánistánu dva prototypy Su-25, jejichž nasazení bylo hodnoceno jako velmi úspěšné. V únoru následujícího roku došlo na letecké základně nedaleko ázerbájdžánské metropole Baku ke zformování 80. samostatného bitevního leteckého pluku, první bojové jednotky vyzbrojené typem Su-25. Stroje tohoto útvaru se v červnu 1981 staly základem 200. samostatné bitevní eskadry převelené na základnu Šindand v Afghánistánu.
Proti mudžáhedínům
Letouny eskadry útočily na sklady zbraní i na jednotlivé domy mudžáhedínů, podílely se na letecké podpoře pozemních sil bojujících o města Herát a později Kandahár. Jejich osádky vysoce oceňovaly schopnost letounů vrátit se na základnu i s těžkým poškozením. Za 15 měsíců provedli piloti 200. eskadry přes dva tisíce bojových letů bez jediné vlastní ztráty. Postupem času došlo k rozmístění eskader vyzbrojených letouny Su-25 také na letiště Kandahár a Bagrám.
TIP: Suchoj Su-17/20/22: Proudová legenda ze Sovětského svazu
Když válka v Afghánistánu počátkem roku 1989 pro Sověty končila, měli piloti Su-25 na tomto bojišti nalétáno přes 60 tisíc bojových letů, během nichž odepsali pouhých 23 letadel. Poslední z nich bylo ztraceno 7. ledna 1989 nedaleko Kábulu, přičemž jeho pilot zahynul. Do těchto ztrát zřejmě nebylo zahrnuto dalších osm strojů Su-25 zničených na parkovací ploše kábulského letiště v důsledku nepřátelského raketového útoku, který proběhl 23. června 1988.
Dokončení: Smrtící hrábě: Sovětský bitevní letoun Suchoj Su-25 (3) (vychází ve čtvrtek 21. ledna)
