Slavnou Věstonickou venuši ohrožují vnitřní praskliny
Malé figurky z pálené hlíny představují jednu z hlavních forem velkolepého paleolitického umění. A zřejmě tou nejproslulejší se stala Venuše z Dolních Věstonic: Jde o největší a nejzachovalejší lidskou figurku vyrobenou z hlíny a nejspíš také o třetí nejstarší zpodobnění postavy člověka.
Sošku Věstonické venuše nalezl v červenci 1925 tým Karla Absolona. Ačkoliv bývá známý badatel v oblasti speleologie a archeologie za objevitele sám často označován, v době nálezu se na lokalitě nevyskytoval. Ve zbytcích pravěkého ohniště artefakt odhalil dělník Josef Seidl a technický vedoucí archeologických výzkumů Emanuel Dania. Hnědá soška měřící 11,5 centimetru, rozlomená na dva kusy, ležela v hlíně spolu s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Teprve po očištění se pak vyjevila podoba ženské postavy.
Bez mamutích kostí
Malá soška se datuje zhruba 25–29 tisíc let do minulosti. A vzhledem k nevyčíslitelné hodnotě znamenal průzkum jejích vnitřních struktur obrovskou výzvu, neboť v úvahu připadaly pouze nedestruktivní metody. Teprve nedávno se tak například při skenování speciálním mikroskopem ukázalo, že venuši původně zdobila ptačí pírka.
Ještě zásadnější objev však učinili letos v létě odborníci z Moravského zemského muzea v Brně pomocí mikro-CT skenování. Zjistili, že soška vznikla ze sprašových sedimentů obsahujících drobné horniny – většinou vápence, vápencové konkrece a jurské mikrofosilie, jež tvoří přirozenou součást jílu v lokalitě Dolních Věstonic. Vědci tak vyvrátili Absolonův původní a dosud přijímaný předpoklad, že skulptura sestává ze směsi rozdrcené mamutoviny a mamutích kostí. Mohutné zvíře mělo pro pravěké lidi velký význam a vysokou symbolickou hodnotu. Odborníky proto do jisté míry překvapilo i zklamalo, že v sošce žádné kousky mamutí slonoviny neobjevili.
Nebezpečné praskliny
Kromě toho se ukázalo, že tvůrce sošku vyrobil z jednoho kusu hlíny. Skenování totiž neodhalilo žádné spojené plochy, jež by vznikly samostatným tvarováním například hlavy či prsou a jejich následným připojením ke zbytku těla. Podle odborníků jde o doklad, že se jednalo o nadaného pravěkého umělce, neboť vytvořit tento poměrně složitý tvar z jediného kusu není snadné.
Skenování bohužel rovněž odkrylo množství prasklin, jež zvyšují riziko rozbití předmětu. Jak vědci vysvětlili, pokud praskliny neústí až na povrch, nachází se uvnitř artefaktu vzduch a mohl by jej kupříkladu při poklesu tlaku rozbít. Vzácná soška se proto v současnosti přepravuje ve speciálním boxu udržujícím stálý tlak, a to přednostně pozemní cestou. Nová zjištění navíc umožňují upravit způsoby manipulace s cenným předmětem a eliminovat jeho případné poškození.
Po sto letech
Moravské zemské muzeum uchovává sošku Věstonické venuše v trezoru a vystavuje ji pouze ojediněle. Příští šance se naskytne v roce 2025, tedy u příležitosti 100. výročí jejího nalezení. Slavná soška bude k vidění od 19. června do 5. října 2025.
