Skvělá zpráva: Nová vakcína si poradí i s jinak nezničitelným kmenem viru HIV
Netypická vakcína s upravenými viry dokáže zabránit infekci nejodolnějšími kmeny viru HIV
Vývoj vakcíny proti viru HIV komplikuje fakt, že nejde o jeden virus. Ve skutečnosti jich je celá řada a navzájem se liší různými vlastnostmi i svou nebezpečností. Mezi vědci, kteří bojují proti viru HIV, má jeden kmen tohoto viru obzvláště špatnou pověst. Říkají mu „Death star“, čili „Hvězda smrti“, protože se zdá, že je naprosto nezničitelný.
Nezničitelná Hvězda smrti
Teď by se to ale mohlo změnit. Tým amerických vědců vyvinul netradiční vakcínu proti HIV, která Hvězdu smrti spolehlivě likviduje, a spolu s ní i další velmi odolný kmen viru HIV. Prozatím funguje u laboratorních zvířat a oproti většině dosavadních experimentálních vakcín proti této zákeřné chorobě poskytuje dlouhodobou ochranu po jediné injekci. Výjimečná je tato vakcína rovněž v tom, že chrání proti dvěma kmenům HIV zároveň.
Běžné vakcíny obvykle využívají k aktivaci imunity při očkování kousek viru, čímž cílí na buňky imunitního systému. S virem HIV je problém v tom, že se velmi rychle replikuje a mutuje, takže je těžké ho imunitně „zasáhnout“.
TIP: Úspěch kmenových buněk: Lékaři zbavili druhého pacienta na světě viru HIV
Vakcína proti Hvězdě smrti funguje jinak. Obsahuje upravené viry AAV, které mají jako náklad syntetický protein eCD4-Ig. Ten napodobuje některé součásti viru HIV. Nová vakcína se píchá do svalu, kde viry AAV předají svůj náklad svalovým buňkám očkovaného. Když dojde infekci HIV, částice viru HIV se navážou k proteinům eCD4-Ig ve svalových buňkách, což je následně zneškodní.
Jak probíhá napadení buňky?
Virus potřebuje k přenosu navázat kontakt s buňkou a vložit do ní svoji RNA, což udělá pomocí tzv. reverzní transkriptázy. Jedná se o enzym, který umožňuje porušit pravidlo, podle nějž vzniká RNA zápisem z DNA, a nikdy naopak. RNA útočníka se tímto procesem pokouší přepsat DNA buňky. Dojde k poměrně komplikované sérii proměn RNA vetřelce a ke vzniku tzv. cDNA, která je schopna se s hostitelem spojit. Pokud je úspěšná, vzniká v těle buňky tzv. provirus, jenž jí přikazuje vyrábět viry, a nikoliv protein.
Z opice na člověka
HIV údajně vznikl mutací viru SIV (Simian Immunodeficiency Virus), který napadá opice a lidoopy. Samotný přenos na člověka byl prý přitom relativně složitý a první nakažení museli jít viru doslova naproti. Vědci tvrdí, že u „zrodu“ HIV stálo lovení a zabíjení šimpanzů: Bránící se zvířata mohla své pronásledovatele poranit a virus pak pronikl do krve skrz škrábance. Nebezpečné bylo samozřejmě i následné zpracování úlovků, kuchání atd. Lidskou ochrannou bariéru mohla rovněž prolomit samotná konzumace masa: Obzvlášť v dobách koloniálního Konga totiž místní lidé čelili kvůli špatnému zacházení neustálému stresu, což nutně oslabilo jejich imunitní systém, a tělo se pak stalo snazším cílem.
