Šifry mistrů malířů: Byla Mona Lisa muž s vysokým cholesterolem?

Nejslavnější a nejzáhadnější. Leonardova Mona Lisa je nejčastěji reprodukovaným a také nejčastěji variovaným obrazem. Dodnes ale není úplně jasné, kdo je ona žena, kterou Leonardo zpodobnil, zda je to vůbec žena a proč se tak záhadně usmívá. 

Francouzsky se Moně Lise říká La Joconde, Italové jí říkají La Gioconda, nejznámější je ale pod názvem Mona Lisa. Leonardo obraz namaloval mezi roky 1503–1506, když pobýval ve Florencii. O deset let později opustil Řím, kde tvořil pro papežova bratra Guiliana Mediciho. Na cestu do Francie si přibalil i Monu Lisu. Obraz tak opustil Itálii a dodnes visí v pařížském Louvru. Ostatně i to bylo důvodem k jeho krádeži v roce 1911 – pomatený lupič chtěl Monu Lisu vrátit do Itálie, kam patří.

Žena nebo muž?

Záhad, které obraz obestírají, je víc než dost, všechny je ale dnes už možné uvést na pravou míru. Kdo je žena na obraze? Teorií je několik. Nejpravděpodobněji jde o třetí manželku florentského obchodníka s hedvábím Franceska del Gioconda jménem Lisa, slovo mona je zkráceninou od madony, tedy ženy. Lisa ale mohla být jen jednou z inspirací pro obraz – stejně jako krajina v pozadí je smyšlená, i samotná žena na obraze nemusí být věrným portrétem jedné osoby, ale kombinací různých podob několika lidí. Možná i proto Leonardo obraz neprodal, ale nechal si ho. 

Portrét rovněž mohl vzniknout například pod vlivem Beatrice D‘Este, manželky milánského vévody, pro jehož dvůr Leonardo na konci 15. století pracoval. Nebo jako portrét Pacificii Brandano, Mediciho favoritky, případně jako vyobrazení vévodkyně Isabelly Aragonské. A vědci přišli i s další teorií: na obraze je muž.

Italský vědec Silvano Vincenti přišel s domněnkou, že tvář je podobou Leonardova učedníka Giana Giacoma Caprottiho, zvaného též Salai. Ten s Leonardem trávil spoustu času a mnoho historiků už vyslovilo myšlenku, že ti dva byli víc než přátelé. Ostatně o Leonardových homosexuálních sklonech se vedou diskuse už celé století. 

Salaiem jsou prý inspirována i další Leonardova díla včetně obrazu Svatého Jana Křtitele nebo obrazu inkarnovaného anděla. I na něm se shodně objevuje podobizna muže s kudrnami. A Moně Lise se mimořádně podobají jeho nos a ústa se záhadným úsměvem. „Salai byl Leonardovým oblíbeným modelem. Leonardo určitě zachytil některé rysy Salaiho do závěrečné verze Mony Lisy,“ tvrdí Vincenti. Vědec však objevil ještě další záhadu: V očích Mony Lisy jsou písmena. V levém je S a v pravém L. 

Vincenti nemohl zkoumat originál Leonardova obrazu a pracoval pouze s jeho digitálními kopiemi. Ale právě díky velkému rozlišení a kvalitní technologii, která se pro digitální archivaci takto hodnotných uměleckých děl používá, vědec objevil tenoučká skrytá písmena, která nejsou pouhým okem viditelná. Zatímco L by mělo být počátečním písmenem Leonardova jména, o S ve druhém oku se vedou diskuse a stále není jasné, co znamená. Může být potvrzením teorie o Leonardově lásce k Salaiovi, ale také odvoláním na některou z žen dynastie Sforzů, která vládla v Miláně. 

Jako Šípková Růženka

Symboly nejsou jen v očích Mony Lisy, ale také ve smyšlené krajině za ní: pod mostem vpravo se nachází podobně utajené číslo 72. Vincenti navrhuje chápat čísla odděleně. A zatímco sedmička má podle něj řadu křesťanských i judaistických významů, dvojka jednoznačně vypovídá o dualitě muže a ženy.

Další teorií o podobě Mony Lisy je varianta s autoportrétem – a italští antropologové dokonce žádají o povolení k exhumaci Leonardova těla. Chtějí totiž porovnat lebku slavného umělce s podobou Mony Lisy a dokázat tak, že alespoň některé rysy slavné dámy jsou Leonardovy vlastní. Šlo by tak o kombinovaný tajemný autoportrét inspirovaný dalšími podobami – ať už milánské šlechtičny, ženy obchodníka nebo tajného milence. Ani tady ale odvážné teorie fascinovaných vědců a badatelů nekončí. Lékař Vito Franco z palermské univerzity se pustil do zkoumání zdravotního stavu Mony Lisy a tvrdí, že je z její podoby schopen vyčíst symptomy jejích chorob. A tahle dáma prý měla určitě vysoký cholesterol.

TIP: Vděčil Leonardo Da Vinci za své mistrovství běžné poruše zraku?

Podle historika umění Ernsta Gombricha je ale největší záhada Mony Lisy v její malířské dokonalosti. Leonardo totiž vymyslel techniku nazvanou sfumato, jakési kouřové zastření obrysů a splývání barev. „Výraz spočívá ve dvou rysech: v koutcích úst a očí. A to jsou právě ty části obličeje, které Leonardo ponechal záměrně nejasné a nechával je splynout s jemným stínem,“ vysvětluje Gombrich. Proto nemůžeme nikdy zjistit, v jakém rozpoložení na nás Mona Lisa hledí. Je šibalsky veselá? Posmutnělá? Co si o nás myslí, když se nám dívá do očí? Největší tajemství Mony Lisy spočívá v tom, že se pokaždé tváří jinak, tedy že její výraz můžeme pokaždé jinak vnímat. „Mona Lisa vyvolává dojem, jako by ji malíř náhle očaroval a donutil, aby vždy stála nehybně jako postavy v Šípkové Růžence,“ tvrdí Gombrich.