Sex, víno a kolaboranti: Služba německých vojáků v okupované Francii (1)
Pobyt v zemi galského kohouta mezi lety 1940–1944 hodnotili Němci zpravidla jako osobní výhru. Zatímco na východní frontě drtily okupanty těžké
údery nepřítele, rozmary drsného počasí, a ani v blízkém týlu neměli prostor na oddych, Francie jim nabízela různé slasti…
Po vítězném tažení v květnu a červnu 1940 se Hitlerovi vojáci nacházeli v euforickém stavu. Pochod dobytou Paříží jim dodal přesvědčení o správnosti jejich boje a mnozí z nich se domnívali, že tímto vítězstvím již budou moci dokazovat svoji nadřazenost navždy. Jak ukazují dopisy a vzpomínky, někteří v létě 1940 nevěřili, že dojde k invazi na britské ostrovy, i když už měli informace o vyloďovacích člunech přichystaných na francouzském pobřeží.
Okupovaná a neokupovaná
V tom se nakonec nemýlili. Spletli se ale tací, kteří se domnívali, že válka končí. Balkánské i africké tažení, a zvláště pak peklo východní fronty je vyvedly z omylu. Ti šťastnější zůstali ve Francii – nejprve především v severní okupované zóně, po obsazení vichistického území v roce 1942 pak i ve zbytku země. Stavy německých sil kolísaly mezi 35 000 až 100 000 muži, navíc se lze dohadovat o tom, koho všeho do nich započítat.
Musíme mít na paměti, že na francouzském teritoriu působila například Luftwaffe na „kanálové frontě“, nacházely se tam ponorkové a námořní základny a k respektování zákonů, k represím a deportacím Židů a dalších skupin sloužily též policejní jednotky. Na zabraném území se navíc nenacházeli pouze Němci, ale i kolaborantské formace spojenců Osy včetně ruských, ukrajinských a dalších.
Bezproblémové vztahy?
Noví vládci chtěli mít v oblasti klid, protože tím mohli uvolnit bojovníky pro frontové povinnosti na východě Evropy i jinde. Francouzské podniky měly zajišťovat zbrojní výrobu a tamní farmáři napomáhat zásobování Říše. Odboj hitlerovci tvrdě potlačovali, ale zároveň se snažili budovat celkem bezproblémové vztahy s těmi Francouzi, již o to měli zájem.
A takových se nalezlo dost. Nemuselo přitom jít o přesvědčené a ideologicky motivované kolaboranty (známé například z 33. granátnické divize SS „Karel Veliký“), ale spíše o lidi, kteří si chtěli zachovat postavení a životní standard i v nových podmínkách.
Život s poraženým nepřítelem
Okupační správa přitom nabízela i pracovní příležitosti. Jak odhadl německý historik Bernd Wegner, jen v samotné Paříži pracovalo pro Němce v letech 1940–1944 asi 420 000 lidí. Stabilní příjem se jim hodil v době, kdy došlo k masovému poklesu životní úrovně a bujel černý trh. Na něm ale nakupovali a prodávali též příslušníci Wehrmachtu a Waffen-SS.
TIP: Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939
Ti navíc měli velkou výhodu i díky stanovenému směnnému kursu mezi říšskou markou a frankem, který činil 1:20. I díky tomu se ve Francii Němci dostali do kontaktu s kulturou, která tradičně překypovala hédonismem a snahou užívat si slasti života, což stálo v protikladu k prušáckému drilu, takže se rádi nechali odlišným životním stylem ovlivnit.
Pokračování: Sex, víno a kolaboranti: Služba německých vojáků v okupované Francii (2)