Šest dní obklíčení na kopci: Klíčový boj o francouzské městečko Mortain (2)

Úsvit nemilosrdně odhalil slabiny německé situace. Čtyři tankové divize – od severu na jih: 116. tanková, 2. tanková a 1. a 2. tanková SS stály nechráněné v paprscích úsvitu. Hlídkový letoun RAF hlásil „první skutečně velkou koncentraci německých tanků ode dne D“. Stíhací bombardéry Typhoon brzy vypálily na německá postavení 2 000 raket a granátů z 20mm kanonů. K typhoonům se později připojily formace thunderboltů a hurricanů a napadaly protivníka až do soumraku. 

Předchozí část: Šest dní obklíčení na kopci: Klíčový boj o městečko Mortain (1)

Němci znovu v Mortain

„Stovky německých vojáků se rozprchly od silnice a vyrazily do otevřeného pole či se ukrýt v živých plotech,“ referoval jeden z pilotů po akci. Pouze několik desítek tanků a nákladních vozů bylo ve skutečnosti zničeno ze vzduchu, většinu jich vyřadilo či poškodilo polní dělostřelectvo. Tucet praporů – 144 hlavní – pálilo na obě silnice vedoucí ze Saint-Barthélémy na západ. Velitelství tankového sboru popsalo útoky jako „prakticky neúnosné“ a německá 7. armáda sedmého srpna připustila, že „ve 13.00 došlo k přerušení postupu“.

Jedinou výjimkou z „mimořádně špatného začátku“, jak situaci popsalo velení 7. armády, byl úzký výběžek dlouhý asi šest kilometrů, vytvořený 2. tankovou divizí na severu, a úspěšné obsazení Mortain 2. tankovou divizí SS. Divize Das Reich, jak byla 2. tanková divize SS nazývána, udeřila v pondělí v 15.00 ve třech kolonách, na jihu překonala silniční zátarasy, na severu ukořistila protitankové zbraně a pronikla do pozic 120. pěšího pluku s pomocí dvou místních kolaborantů. Němci vtrhli do ulic městečka a začali prohledávat domy a sklepy.

Třicet amerických vojáků a důstojníků se tiše vykradlo zadním vchodem z hotelu, kde sídlilo velitelství 2. praporu, a ukryli se v domě vzdáleném asi 400 m. Většinu z nich, včetně velitele praporu, později Němci zajali, ale několik mužů zajetí uniklo a po celý týden se ukrývali, živíce se zeleninou ze zahrad a jídlem ukradeným ze spižírny místní nemocnice. Rádiový dotaz z velitelství 30. divize, vzdáleného devět kilometrů, tázající se „Jak vypadá vaše situace tam dole?“ dostal jednoznačnou odpověď: „Vypadá jako peklo.“ 

Spásná palebná podpora 

Na kótě 314 poručík Weiss poprvé volal palebnou podporu v 6.00, orientoval se pouze hlukem a mapovými souřadnicemi. Předsunuté hlídky hlásily čtyři stovky nepřátel na východním svahu kopce. Ze skalnatého výčnělku na jižním svahu Weiss brzy spatřil německé kolony projíždějící pod kopcem, včetně cyklistických jednotek s puškami na zádech. Znovu promluvil do sluchátka. O chvíli později se na nepřítele snesl příval granátů. Německé minomety a děla ráže 88 mm odpověděly palbou na skalnaté svahy Montjoie.

Německý postup se podařilo americkým dělostřelcům zastavit. Bránili příslušníkům 17. divize tankových granátníků SS v postupu na kopec a zamezili kolapsu jižního křídla americké 30. pěší divize. Bílý fosfor z amerických granátů vyhnal německé vojáky do otevřeného prostoru, kde se horečně snažili smést hořící vločky z kůže a uniforem; tříštivo-trhavé granáty je pak trhaly na kusy. Za soumraku se německá ofenziva úplně zastavila: pět divizí nedokázalo prorazit přes jedinou americkou divizi, která čítala méně než 6 000 mužů.

„Kéž by tak Němci útočili u Mortain ještě několik dní,“ telegrafoval generál Montgomery polnímu maršálovi Alanu Brookeovi toho dne večer, „vypadá to, že už by se odsud nemuseli dostat.“ V tomhle ho nepřítel nezklamal. Následujícího dne, v úterý 8. srpna, se pozice změnily jen minimálně a děla hřměla celý den. „Pěkně jsme jim zatopili“ hlásil Weiss pozorující dým stoupající z německé techniky na kilometry daleko.

Všechno, nebo nic 

Přestože byl přesvědčen, že útok selhal, oznámil von Kluge svým důstojníkům: „Musíme riskovat vše.“ Po další čtyři dny zůstala kóta 314 v držení Američanů a trnem v těle německé ofenzivy. Hitler 9. srpna znovu požadoval, aby „spojenecká invazní fronta byla převálcována“ obnoveným výpadem na Avranches improvizovanou údernou skupinou vytvořenou ze sil 5. tankové armády. Velením této skupiny byl pověřen generál Heinrich Eberbach, který Klugemu na rovinu sdělil, že úkol je nemožné splnit. Ve středu v 6.20 se na Montjoie s bílou vlajkou vyškrábal důstojník SS a požadoval, aby se obránci do 90 minut vzdali, jinak budou zničeni.

Zranění pěšáci v zákopech začali křičet: „Ne, ne, nevzdáme se!“ a nadporučík Kerley, muž s nejvyšší hodností na kopci, zasypal parlamentáře přívalem nadávek. Pět dělostřeleckých praporů následně rozmetalo útok křičících Němců, kteří pálili z kulometů a vrhali granáty. Kerley totiž přivolal dělostřeleckou palbu přímo na své velitelské stanoviště. Němci museli ustoupit. Každou noc byli padlí na kopci odnášeni do provizorních márnic mezi skálami. Důstojníci doufali, že když odstraní těla mrtvých vojáků z dohledu těch živých, podpoří tím morálku.

Ale nad Montjoie se stejně nesl zápach rozkládajícho se masa. Vojákům na vrcholku zbývalo k jídlu už jen zelí a tuřín a zkažená voda z nádrží. Pokus vystřelit obleženým na vrcholu kopce zdravotnický materiál v prázdné nábojnici od kouřového granátu také selhal – přetížení rozdrtilo ampulky s morfiem a konzervy krevní plazmy. Dvanáct letounů C-47 shodilo zásoby na padácích 10. srpna po čtvrté odpoledne, ale polovina shozu spadla do země nikoho. V noci 11. srpna prohlásil frustrovaný náčelník štábu 30. divize: „Chci Mortain zničit... Spálit tak, aby nikdo nepřežil.“ Dělostřelectvo obracelo městečko v trosky. 

Sčítání ztrát 

A pak bitva skončila. Dokonce i Hitler už uznal marnost dalšího snažení. „Útok selhal,“ pronesl prý zlověstně, „protože polní maršál von Kluge chtěl, aby selhal.“ Před úsvitem 12. srpna se německé kolony začaly stahovat na sever a na východ. Muži záložního pluku z 35. divize odnesli z kopce Montjoie na 300 mrtvých a raněných, dalších 370 mužů 2. praporu 120. pluku odešlo po svých. Tato čísla znamenají děsivé 40% ztráty. Včetně nadporučíka Kerleyho a poručíka Weisse.

TIP: Bitva o hrad Itter: Pozoruhodné spojenectví Spojenců a Wehrmachtu

Samotná 30. divize utrpěla v šestidenní bitvě o Mortain ztráty ve výši 1 800 mužů, další útvary pak dohromady také téměř tolik. Zranění byli nakrmeni, vyznamenáni a vrátili se na frontu. Generál Lawton Collins, jehož VII. sbor bojoval v operaci Kobra, označil výkon 30. divize na kótě 314 za jednu z nejlepších akcí menších formací za celou válku. Divize zastavila levé křídlo německého útoku a zabránila mu proniknout k Avranches. Americká armáda zde opět potvrdila svou dominanci na bojišti – palebnou sílu, houževnatost a spolehlivě fungující kooperaci pozemních a vzdušných sil. Ta se během osmi následujících měsíců, po které ještě trvala válka v Evropě, dále zdokonalovala.