Sérioví vrazi, kterým přálo štěstí: Rostovský řezník Andrej Čikatilo

Propastný rozdíl mezi Západem a Východem se před pádem železné opony projevoval také v přístupu k vyšetřování sériových vražd. V Anglii a Americe sledovala média každý krok detektivů, podobizna vraha se šířila mezi lidmi. V Sovětském svazu měl rostovský řezník Andrej Čikatilo na svém kontě už desítky znásilněných a znetvořených dětí, veřejnost však o jeho řádění věděla pramálo. Státní cenzura se snažila vše ututlat, protože sadistické vraždy byly vždy považovány za projev prohnilé společnosti kapitalistických zemí a jejich spojování se Sovětským svazem režim nemohl potřebovat.

Rostovský řezník

Hon na vraha dětí a mladých žen z okolí ukrajinského města Rostov na Donu trval celkem dvanáct let. Začal v roce 1978, kdy Čikatilo znásilnil a ubodal devítiletou holčičku. Jeho vražedné choutky v průběhu času kulminovaly. V jediném měsíci roku 1984 stihl zavraždit osm lidí. Zpravidla si vyhlédl dítě na zastávce a odlákal je na odlehlé místo, do lesa či opuštěného domu. Některé oběti vykuchal, jiným odřízl kus těla a doma jej snědl, jedno tělo se našlo s vykousnutým jazykem. Jak Čikatilo později přiznal u výslechu, vraždění ho vzrušovalo.

Najděte ho. Hned!

V polovině osmdesátých let už fungoval speciální vyšetřovací tým, který měl jasný úkol z nejvyšších míst: přinést okamžité výsledky. Policisté prověřili desítky tisíc lidí. Jejich výslechy byly tvrdé, podezřelé při nich i mučili. Také proto se k Čikatilovým vraždám doznalo mnoho nevinných mužů. Jeden z nich, Alexandr Kravčenko, byl dokonce popraven. 

Detektivům ztěžovala práci jedna pozoruhodná okolnost. Když už Čikatila v roce 1984 dopadli, jeho krevní skupina totiž neodpovídala krevní skupině zjištěné z biologickch stop (sperma, sliny, krev) na místech vražd. Soudci ho proto nemohli usvědčit. Jak se později ukázalo, Čikatilo patřil k malému procentu populace – tzv. nevyměšovačům, jejichž tělesné tekutiny neobsahují látky, podle nichž se dá poznat krevní skupina.

V roce 1990 se úsilí o dopadení rostovského řezníka vyplatilo. Jeden z mnoha hlídkujících policistů v civilu přistihl Čikatila těsně po jeho poslední vraždě. Nyní už nemohl uniknout trestu. Přestože existovalo jen málo přímých důkazů a vraždící maniak dlouho zapíral, nakonec podlehl, když mu psycholog přednesl roky vytvářený psychologický profil jeho samého. Rozplakal se a přiznal se k šestapadesáti vraždám, přičemž kriminalisté mu jich připisují o tři méně. Popraven byl střelou do hlavy v únoru 1994.

TIP: Sériový vrah Ed Gein: Kdo byl skutečný Buffalo Bill z Mlčení jehňátek?

Nevídaným dramatem byl i tříměsíční soudní proces. Čikatilo jej strávil zavřený v kleci. Choval se totiž jako šílenec – při přelíčení pořvával nesmyslné věty a ukazoval genitálie. Klec ho také chránila před útoky lidí přihlížejících soudu. Do soudní síně měli vstup jen nejbližší příbuzní obětí a mnoho z nich při naturalistickém popisování Čikatilových otřesných činů omdlévalo.

Čikatilo, původně učitel a později firemní zásobovač, byl v jednom ohledu mezi sériovými vrahy výjimkou. Nežil totiž samotářsky. Měl ženu a zplodil dvě děti. Jeho žena se při soudu dušovala, že o zvěrstvech svého muže neměla ponětí. Jeho syn Jurij ještě dlouho po popravě prohlašoval, že jeho otec byl nevinný a stal se obětí vykonstruovaného procesu.