V lednu 1943 se Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill dohodli, že nejbližším cílem Spojenců se stane Sicílie. K přesvědčení nepřítele, že vylodění proběhne jinde, sloužila rozsáhlá klamná kampaň, jejíž technicky i zpravodajsky nejnáročnější součástí se stala operace Mincemeat. Klíčovou roli měl v operaci sehrát falešný kurýr major William Martin, sloužící v řadách královské námořní pěchoty.
Britští zpravodajci posílili legendu kurýra tím, že pro něho vytvořili fiktivní snoubenku Pam. Martin měl u sebe její fotografii, dva milostné dopisy a účet za koupi prstenu. Další osobní věci v kapsách svědčily o poněkud ležérním způsobu života majora Martina. Dopis z banky jej informoval o přečerpání účtu, ztracenou identifikační kartu nahrazoval duplikát, propustka do Velitelství kombinovaných operací měla prošlé datum platnosti. Lístky do divadla a další účtenky naznačovaly, že Martin odstartoval z Londýna 24. dubna nebo později.
Podvržený dopis
Samostatnou kapitolu představovala výroba podvržených dokumentů. Nejdůležitějším z nich byl osobní dopis zástupce náčelníka generálního štábu Archibalda Nye veliteli britských vojsk v severní Africe generálu Haroldu Alexandrovi. V zájmu maximální autentičnosti dopis napsal sám Nye. Dezinformaci představovala část, která popisovala plány Spojenců pro středomořské bojiště. Cílem invazní operace pod krycím názvem Husky se podle dopisu mělo stát Řecko a Sardinie, útok na Sicílii proběhne jako klamná operace.
Další písemností, kterou měl kurýr doručit, byl dopis velitele kombinovaných operací lorda Louise Mountbattena veliteli spojeneckých námořních sil ve Středomoří admirálu Andrewu Cunninghamovi. List obsahoval také zmínku o „sardinkách“, o níž se předpokládalo, že ji Němci budou považovat za nenápadnou narážku na plánované vylodění na Sardinii. Důležité bylo, aby brašna s dopisy a dalšími dokumenty byla nalezena společně s tělem. To zajišťoval bezpečnostní řetízek připevněný k plášti kurýra.
Mincemeat má zelenou
V polovině dubna 1943 informovali zpravodajci o chystané operaci britského ministerského předsedu Winstona Churchilla, kterého plánovaný způsob provedení nadchl. Operace se tedy mohla rozběhnout. Nebožtíka oblékli, vybavili osobními věcmi a uložili do kovové schránky naplněné suchým ledem, který oddálil rozklad těla. Kontejner pak putoval na námořní základnu Holy Loch ve Skotsku, kde jej naložili na palubu ponorky HMS Seraph, která 19. dubna vyplula k jihozápadnímu pobřeží Španělska.
Místa plánovaného vysazení mrtvého kurýra ponorka dosáhla 30. dubna. Velitel mužstvu sdělil, že úkol posádky spočívá v instalaci tajné meteorologické stanice u španělských břehů. Důstojníci pak oblékli mrtvého kurýra do plovací vesty, připevnili brašnu s dokumenty a po krátké bohoslužbě svrhli tělo do moře. Opodál spustili na vodu prázdný záchranný člun. Dále od břehu se zbavili kontejneru pro přepravu těla, který se po prostřelení potopil.
Divadlo pro agenta
Mužstvu byl do té doby z důvodu utajení zakázán vstup na palubu. Tělo objevil místní rybář, četníci se postarali o jeho přepravu do města Huelva. Nález mrtvého ohlásili agentovi Abwehru. Tělo ohledal španělský patolog, který konstatoval, že smrt nastala v důsledku utonutí a muž zůstal ve vodě nejméně tři a nejvýše pět dní. Komplexnější vyšetření ani pitvu neprovedl. Tělo pak převzal britský vicekonzul, který se postaral o důstojný pohřeb s vojenskými poctami. Námořní atašé ve Španělsku pak obdržel z Velké Británie pokyn vyhledat ztracené písemnosti, což nemělo uniknout pozornosti Němců.
Tajné dokumenty mezitím zabavilo námořnictvo, které je předalo španělskému generálnímu štábu, odkud podle očekávání putovaly k Němcům. Centrála Abwehru v Madridu dopisy vyfotografovala, pořídila jejich písemné kopie a uložila zpět do zalepených obálek. Již 13. května byly dokumenty navráceny britskému námořnímu atašé. Experti ve Velké Británii nejprve potvrdili otevření a následné zalepení obálek. Depeše zachycené a dešifrované službou Ultra potvrdily, že se Němci obsahem dopisů zabývají a nepovažují je za podvrh.
Očekávané důsledky
Operace Mincemeat se po všech stránkách zdařila. Za očekávaný důsledek lze brát skutečnost, že Němci ještě dva týdny po zahájení invaze na Sicílii považovali operaci za zastírací manévr a očekávali útok na Řecko a Sardinii, kde adekvátně posílili svá vojska. Do Řecka odjel generál Erwin Rommel, aby se ujal velení, navíc tam Němci přesunuli tři tankové divize. Z nich dvě odveleli z východní fronty, což následně ovlivnilo výsledek bitvy u Kurska, kde tyto tanky citelně chyběly.
Za nečekaný důsledek je třeba považovat fakt, že Němci až do konce války nedůvěřovali žádným (ani skutečným) tajným dokumentům, jichž se zmocnili. Dva dny po začátku vylodění v Normandii například objevili v opuštěném vyloďovacím plavidle dokumenty popisující plánované operace; považovali je za podvrh a nadále očekávali hlavní nápor v prostoru Pas de Calais. Podobný postoj zaujali k dokumentům zanechaným na palubě kluzáku během spojeneckého výsadku u Arnhemu.
