Saturnovy prstence zřejmě vznikly už před miliardami let
Nová studie naznačuje, že Saturnovy prstence jsou zřejmě mnohem starší, než se dříve myslelo.
Saturnovy prstence patří mezi nejúžasnější a nejvíce zkoumané jevy Sluneční soustavy. Přesto nad nimi vyvstává několik otazníků, přičemž ten klíčový je jejich stáří. Již dlouhou dobu se vědci snaží přijít na to, zda prstence vznikly před miliardami let, když byla Sluneční soustava mladá, nebo v posledních několika stovkách milionů let. Nový výzkum naznačuje, že prstence jsou starší, než se dříve myslelo.
První pozorování Saturnových prstenců provedl Galileo Galilei, který je považoval za měsíce. Později Christian Huygens správně usoudil, že jde o prstence. Moderní technologie, jako sondy Voyager a Hubbleův teleskop, poskytly detailní snímky prstenců, ale až mise Cassini přinesla zásadní informace o jejich složení a dynamice.
Špíně odolné kroužky
Nový výzkum publikovaný v Nature Geoscience naznačuje, že prstence mohou být skutečně velmi staré. Studie vedená Ryukim Hyodem ukazuje, že prstence se zdají být čisté navzdory bombardování mikrometeoroidy. Starší modely počítaly s vysokou efektivitou akrece (přichycení) těchto mikrometeoroidů, což vedlo k závěru, že prstence musí být mladé, protože jinak by byly tmavší.
Nový model však naznačuje, že akrece je ve skutečnosti méně efektivní (pouze kolem 1 % místo dříve předpokládaných 10 %), což znamená, že prstence mohou být starší a jejich „čistota“ je výsledkem odporu vůči znečištění.
Akrece označuje proces, při kterém mikrometeoroidy (malé částice prachu a kamene) dopadají na částice tvořící Saturnovy prstence a přichytávají se na ně, což by je mělo „špinit“. Tento proces závisí na několika faktorech, jako je rychlost a úhel dopadu.
Předchozí modely předpokládaly, že akrece mikrometeoroidů je poměrně efektivní a při dlouhodobém bombardování by prstence musely být viditelně tmavší, což vedlo k závěru, že prstence jsou relativně mladé.
Nový model ale ukazuje, že akrece je méně efektivní. Při dopadu mikrometeoroidů na ledové částice dochází k jejich odpaření a ionizaci a takto vzniklé částice pak opouštějí systém prstenců třemi způsoby: část z nich dopadá na povrch Saturnu, část opouští gravitační pole planety a část končí v její atmosféře. Výsledkem tohoto procesu je podle vědců nízká akrece a nízká míra znečištění, což naznačuje, že Saturnovy prstence mohou být mnohem starší, než dřívější odhady uváděly. Jejich „mladistvý“ vzhled je zřejmě způsoben hlavně jejich odolností vůči znečištění.
