Samohybné dělo FT AC: Na podvozku legendárního tanku Renault FT-17

Na sklonku první světové války začali konstruktéři uvažovat o zvýšení akceschopnosti polního dělostřelectva, do té doby přepravovaného především za koňskými potahy. Ani motorizace dělostřeleckých oddílů, spočívající v tažení děl automobily a později i specializovanými tahači, nenabízela větší průchodivost terénem nebo schopnost rychlého přechodu z jízdy do palebné pozice.

Zrod samohybek

Ta mohla být splněna pouze montáží děla přímo na  vozidlo. Již před válkou se objevily nákladní automobily s namontovanými kanóny, ale skutečně plně bojeschopné stroje na pásových podvozcích, schopné překonávat terénní překážky, se objevily až koncem Velké války.

Bylo jen logické, že jedno z úplně prvních samohybných děl se objevilo ve Francii, produkující ve velkých počtech obrněnce všech hmotnostních kategorií. Před jednáním o příměří zde vznikl stroj, využívající maximálního počtu dílů z lehkého tanku Renault  FT. Z obrněnce konstruktéři sejmuli věž a vrchní část korby a na podvozku vytvořili plně uzavřenou hranatou nástavbu z ocelových plechů, nýtovaných na úhelníkovém rámu.

TIP: Útočná děla k podpoře pěšáků: Koncept vysoce mobilní Panzerwaffe

Motor i komponenty podvozku zůstaly bez zásadních změn. V čelní stěně byl lafetován 75mm kanón, obsluhovaný dvěma muži; třetího člena osádky představoval řidič. Prototyp prošel zkouškami, ovšem v období krátce po válce, kdy docházelo k citelné redukci armády, nedošlo k zavedení typu do výzbroje.