S větrem o závod: Brněnský Masarykův okruh v proměnách času

Jen díky odvaze houževnatých jezdců a nadšení konstruktérů a mechaniků se zkoušely nové koncepce a mohly být vyvíjeny další moderní, dokonalejší a rychlejší automobily. Během své dlouhé historie se závodní okruh několikrát proměnil, jeho trať se zkrátila, až nakonec byla vybudována zcela nová.

Šalamounské řešení

Myšlenka vytvořit v Brně závodní okruh se zrodila již někdy kolem roku 1925. Aktivita vzešla od skupiny závodníků v čele s „královnou volantu“ Eliškou Junkovou. K dalším iniciátorům patřil MUDr. Otakar Bittmann, Bedřich Soffer, Miloš Bondy a Český autoklub pro Moravu a Slezsko (ČAMS). Autoklub republiky Československé však konání závodu nepodpořil. ČAMS vyřešil situaci šalamounsky, získal záštitu závodu přímo od prezidenta T. G. Masaryka. Dne 23. října 1929 přišlo oficiální svolení a nový okruh se stal „Masarykovým“. 

Na vytvoření závodní dráhy měli organizátoři několik měsíců, neboť termín závodu (zvaného Velkého cena a od roku 1935 Velká cena Masarykova) byl určen již na konec září 1930. Budoucí trasu prošla nejdříve technická komise ČAMS, která vše přesně vyměřila a vytipovala místa pro diváky. Kromě tribun a sedadel bylo plánováno také rozhlasové stanoviště, bufety a parkoviště. Vozovka měla být upravena tak, aby vyhovovala náročným požadavkům kladeným pro závodní dráhy – měla být pevná, bezprašná, neblátivá, s drsným povrchem a zatáčkami jednostranně klopenými a příslušně rozšířenými. Práce začaly v březnu a v době největšího nasazení je vykonávalo 386 dělníků denně. Úprava si vyžádala přes 12 milionů korun, které byly uvolněny ze silničního fondu.

Trať měřila v roce 1930 celkem 29 km 142 m, měla 60 zatáček vlevo, 68 vpravo, výškový rozdíl 240 m a maximální stoupání 7 %. Svými parametry připomínala známý německý okruh Nürnburgring, ale někteří ji srovnávali také s belgickým Spa–Francorchamps. Jezdilo se ve směru: Bohunice – Nový Lískovec – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice – Popůvky – Troubsko – Bosonohy.

Velká premiéra

Slavný den pro Brno a Masarykův okruh nastal v neděli 28. září 1930. Závodnická elita se začala sjíždět několik dní předem, aby se důkladně seznámila s tratí a zúčastnila se tréninků. Bylo přihlášeno 39 vozů, do nichž zasedly hvězdy tehdejšího motoristického nebe, mezi nimi Baconin Borzacchini, Tazio Nuvolari, Hans Joachim von Morgen, Maximilian Maria Hardegg či Ernst Günther Burgaller. Trať obklopilo na 100 tisíc diváků. Začátek i konec závodu ohlásil pořadatelský vůz s bílou vlajkou, který projel celou trasu.  Za velkého nadšení přihlížejících jej řídila Eliška Junková.  

Zápolilo se ve dvou skupinách: I. silnější nad 1 500 ccm a II. slabší do 1 500 ccm. Ohodnoceni měli být první tři, kteří dosáhnou nejlepších absolutních časů bez ohledu na skupiny a první tři v každé skupině. Pravidla byla přísná, závodníci museli odjet celkem 17 kol, tedy 495 km 414 m, a to v první skupině do šesti hodin, druhá měla limit o hodinu delší. Jezdilo se po levé straně, předjíždělo po pravé a bylo zapovězeno křižovat trať. Závod v každé skupině končil 45 minut po dojetí prvního závodníka, nejpozději ve zmíněných časech. 

Střídání jezdců, doplňování pohonných hmot, výměna rezervních součástí mohla proběhnout pouze v depu pod dohledem sportovního komisaře. Opravy se mohl zúčastnit jen jezdec, náhradní jezdec, spolujezdec a k tomu určený mechanik. Na trati směla opravu provádět pouze posádka vozu. 

Ve skvělé mezinárodní konkurenci zvítězil překvapivě Němec von Morgen na voze Bugatti v čase 4.54,13 hodiny – jel tedy průměrnou rychlostí přes 101 km/hod. Favorizovaní Nuvolari a Rudolf Caracciola museli kvůli defektu odstoupit. 

„Jezdí jak Širón“

Druhý ročník Masarykova okruhu se konal 27. září 1931. Po úspěšné premiéře si brněnský závod získal dobré renomé a byl zařazen do mezinárodního kalendáře. Přidal se tak k tehdy nejprestižnějším okruhovým závodům, jako je sicilská Targa Florio nebo Grand Prix v Monaku a Monze. Na druhý ročník do Brna opět dorazila závodnická elita: Louis Chiron, Achille Varzi, Tazio Nuvolari, Baconin Borzacchini, Hans Joachim von Morgen, Rudi Caracciola a další. 

Tehdy na Masarykově okruhu poprvé zvítězil Louis Chiron. Představitel takzvaného „gentlemanského závodění“ se stal miláčkem Brna, mezi jezdci si naopak vysloužil přezdívku Starý lišák. 

V roce 1932 se na okruhu poprvé objevila žena – Francouzka Anette Itierová, která však závod nedokončila. Louis Chiron na voze Bugatti byl opět nepřekonatelný a své triumfy na brněnském okruhu završil „hattrickem“ na voze Alfa Romeo v roce 1933. Jeho úspěchy u nás zanechaly stopu ve rčení „jezdí jak Širón“. 

Prim německých jezdců

V roce 1934 si Masarykův okruh vyžádal první oběť. V pátek 28. září před zahájením druhého tréninku v sedm hodin ráno slovenský jezdec Josef Brázdil nezvládl řízení a ve svém novém Maserati havaroval. Byl na místě mrtev. Tři roky nato došlo v lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem k další tragédii – při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno.

Ve druhé polovině meziválečné éry Masarykova okruhu hráli prim němečtí jezdci von Stuck, Rosemeyer a Caracciola s revolučně řešenými vozy Auto Union, jejichž konstruktérem byl známý Ferdinand Porsche, a Mercedes Benz, na které nestačilo ani nadlidské úsilí „létajícího Mantovana“ Nuvolariho. V roce 1936 se závod kvůli kolizi termínů nejel. O poslední vítězný zápis do kroniky brněnského okruhu se postaral Rudi Caracciola v roce 1937. Nejrychlejší kolo zajel průměrnou rychlostí 145 km/h na voze Mercedes Benz. Osmý ročník závodu, plánovaný na 25. září 1938, se již neuskutečnil. 

Velká cena

Masarykův okruh se opět probudil k životu v roce 1949, kdy byl uspořádán největší poválečný automobilový závod v Československu, tentokrát pod názvem Velká cena. Hlavní trofejí byla Cena prezidenta Gottwalda. Trať vstoupila do nového období s několika významnými změnami – součástí již nebyly proslulé ostrovačické serpentiny a část žebětínských zatáček. Místo startu a cíle před Bosonohami zůstalo nezměněno, avšak obrátil se směr jízdy.

Na poválečný ročník přišlo neuvěřitelných 400 000 diváků, kteří zažili vzrušující podívanou na strhující nástup favorizovaných vozů Maserati, zakončený bohužel děsivou havárií hned v úvodu závodu. Italský jezdec Giuseppe Farina vylétl se svým vozem z vozovky a zranil dvanáct diváků, z nichž dva nakonec zranění podlehli. Dodnes tuto událost připomíná pojmenování osudné zatáčky „Farinova“. Na stejném místě havaroval také Angličan Pernell a siamský princ Bira, naštěstí bez dalších následků.

TIP: Kdo byla Eliška Junková? Kráska, i drsná závodnice za volantem

Miláček publika Louis Chiron si vedl dobře, ale jeho vůz Maserati nevydržel rychlé tempo ve vražedném horku. Z vítězství se nakonec radoval takticky jedoucí Angličan Peter Whitehead na Ferrari. Úspěch poválečného ročníku se už neopakoval, další politický vývoj Československa pak nadlouho vrcholné závody automobilů znemožnil – do závodů formule 1 již Brno zapsáno nebylo.

Článek vznikl ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně, které poskytlo také fotografie ze svého archivu. Autorka Sylvie Zouharová Dyková pracuje v Technickém muzeu v Brně jako kurátorka oboru historických vozidel a spalovacích motorů. Tamtéž připravila dlouhodobou výstavu o historii silničních závodů Brno na dvou kolech – Historie Grand Prix Brno.