S pilotem u počítače kilometry daleko: Jak fungují ozbrojené drony? (1)

Podle některých důstojníků a konstruktérů představují ozbrojené drony známé jako UCAV (Unmanned Combat Aerial Vehicle) budoucnost vojenských letectev, jiní ovšem nedají dopustit na pilotovaná letadla. Zatímco armády s menšími rozpočty se dálkově ovládanými zabijáky většinou nezabývají, v ozbrojených silách velmocí v čele s USA, Čínou, Izraelem a Tureckem jde o žhavé téma. Jejich drony by mohly s nejmodernějšími stíhačkami spolupracovat a časem je i nahradit.  

Izraelská inspirace

Za otce konceptu UCAV bývá považován fyzik John Stuart Foster, který coby stavitel rádiem ovládaných modelů letadel přišel s nápadem spojit svůj koníček s armádními potřebami. Roku 1973 předložil americké vládní agentuře DARPA plány, na jejichž základě vznikla dvojice malých prototypů poháněných motůrkem ze sekačky.

K prvnímu bojovému nasazení dronů – byť zatím neozbrojených – došlo v témže roce na Blízkém východě. Izrael při jomkipurské válce využil proudové cvičné cíle Ryan Firebee ke zmatení egyptské protivzdušné obrany, jež na domnělé stíhačky odpálila většinu svých řízených střel. Tel Aviv bez ztráty jediného pilota ochromil protivníka a skutečné letouny snadno pronikly obranou.

Kolík přebírají Američané

Povzbuzení Izraelci se pustili do vývoje výkonnějších dronů pro průzkum či radioelektronický boj. Pokrok blízkovýchodního spojence neunikl Američanům, kteří si obratem pořídili vlastní průzkumné drony. Jejich úspěšné nasazení za operace Pouštní bouře (1991) podnítilo vznik plnohodnotných UCAV s proudovým pohonem. Za první projekt této kategorie se považuje technologický demonstrátor Bird of Prey, jenž vznikl pod hlavičkou Boeingu a létal v letech 1996–1999.

Některé jeho rysy se objevily i u následujících modelů – zejména prvky stealth a aerodynamicky stabilní tvar, umožňující dronu létat i bez počítačové korekce. Nejvýrazněji tuto kategorii ovlivnil Boeing X-45, jenž se poprvé vznesl roku 2002. Vyznačoval se nízkoprofilovým hřbetem, trupem prolnutým dokřídel a absencí vertikálních ovládacích ploch. Postupně vzniklo několik variant, jež dodávaly inženýrům data pro další evoluci. Verze X-45A se mohla pochlubit doletem 600 km, rychlostí 919 km/h a pumovnicí – v dubnu 2004 provedla první shoz bomby naváděné pomocí GPS.

Škatulata strýčka Sama

Americké námořnictvo projevilo zájem o UCAV teprve roku 2000 a první demonstrátor X-47A Pegasus pro něj postavila společnost Northrop. Vzlétl v roce 2003 a musel splnit náročné požadavky pro provoz z válečných lodí včetně zvýšené odolnosti vůči korozi. Generálové a admirálové se nakonec rozhodli spolupracovat a zahájili program J-UCAS (Joint Unmanned Combat Air Systems), který jim měl dodat společný typ bojového dronu. Soutěže se zúčastnily oba zmíněné typy, jenže roku 2006 Washington program zastavil ve prospěch strategických bombardérů.

US Navy tedy opět postupovalo samostatně a se zbrojovkou Northrop Grumman rozvíjelo model X-47B. Proudové samokřídlo se poprvé odlepilo od země roku 2011 a mohlo se pochlubit schopností doplňovat palivo za letu či sklopnými konci křídel. Přelomový moment nastal 14. května 2013, kdy X-47B coby první dron v historii odstartoval z letadlové lodi. Dalším zdokonalením vznikl X-47C, od něhož měl být už jen krůček k sériově vyráběnému UCAV – novému útočnému hrotu jednotek operujících z letadlových nosičů. 

Dokončení: S pilotem u počítače kilometry daleko: Jak fungují ozbrojené drony? (2)

Ve světě velkých zbrojních zakázek však není nic jisté a mezi politiky i námořníky strýčka Sama se strhla vášnivá debata o finálním určení stroje. Výsledek experty zaskočil – US Navy nedostane bojový dron, ale bezpilotní vzdušný tanker. Aby překvapení nebylo málo, soutěž v roce 2018 místo X-47 vyhrál konkurenční Boeing MQ-25 Stingray. Jeho hlavním úkolem bude prodloužit dolet stíhaček F/A-18 a F-35, což umožní námořním svazům lépe čelit nové generaci čínských protilodních střel.