S hadem na kapotě: Alfa Romeo letos slaví 110 let od svého vzniku

Řada automobilek, jako třeba Škodovka, začínala nejprve s produkcí různých jednostopých vozidel. Jiné dokonce vyráběly přístroje do domácnosti – například Opel nejdřív podnikal se šicími stroji. Francouz Pierre Alexandre Darracq na tom nebyl jinak: Svého podnikatelského ducha původně zhmotnil v továrně na bicykly, ale záhy propadl vášni pro stroje na čtyřech kolech a pustil se do produkce automobilů. 

Obchod se dařil a jako většina úspěšných továrníků Darracq pomýšlel na export. Jedním z jeho cílů se stala Itálie a roku 1906 si otevřel pobočku v Neapoli. Brzy však pochopil, že italský jih nejen leží daleko od jeho domoviny, ale také tam byznys právě nekvete. Přesunul tedy výrobu do Portella nedaleko Milána. Italové ovšem nesdíleli nadšení pro malé a levné francouzské vozy, nadto měli hodně malou kupní sílu. O zákazníka se bojovalo, jak se dalo, a Darracq nakonec zvítězit nedokázal. Za pouhé tři roky společnost zkrachovala a s tím z historie italské ikony zmizela francouzská stopa.

Ital, který rozuměl Italům

Potenciál továrny se ovšem neztratil, protože její výkonný ředitel, milánský šlechtic Ugo Stella, odhalil konstruktérského ducha v původně stavebním dělníkovi Giuseppem Merosim. Získal finanční zdroje a záruky od banky, najal nové zaměstnance a zadal nadějnému mladíkovi návrh hned dvou zcela nových vozů. Měly být výkonnější než ty z dosavadní produkce, konkrétně s 12 a 24 koňmi pod kapotou, a nadto se pyšnit designem od prestižních karosářů. 

Merosi vzal projekt velmi vážně a na nových automobilech usilovně pracoval, aby stihl zadaný termín 1. ledna 1909, kdy měl plány odevzdat. Značka Alfa stále ještě neexistovala, už se však chystala produkce prvního vozu, jenž odstartoval její úspěšnou dráhu.

Torpédo i limuzína

Model Alfa 24 HP se dal pořídit za cenu odpovídající běžnému dvouročnímu platu a řečeno dnešní terminologií by se mohl považovat za „prémiový“. Už tento vůz, který vstoupil na trh v roce 1910, nesl na kapotě slavnou značku Alfa, ale inspiraci k jejímu vzniku bychom v řecké abecedě hledali marně: A. L. F. A. znamená Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (Lombardská továrna na automobily). 

Alfa 24 HP dosahovala rychlosti až 100 km/h a karoserie z dílen Castagna, Schieppati, Sala a Bollani vznikla ve stylu torpedo a limousine, jak vyžadovali nejnáročnější zákazníci. Model se ujal a Merosi přidal plyn: Postavil i závodní vůz 24 HP Corsa, s nímž pak Nino Franchini roku 1913 zvítězil ve své kategorii v klání Parma-Poggio di Berceto. 

Závody tehdy stejně jako dnes představovaly pro značku skvělou reklamu, tudíž následoval model 40/60 HP s nově konstruovaným motorem. Karosárna Castagna mu dopřála design maximálně respektující nové poznatky z oblasti aerodynamiky. Vůz Aerodynamic Ricotti Torpedo tak dokázal jet rychlostí 139 km/h a připomínal ponorku z verneovky. 

Alfa plus Romeo

Až do začátku první světové války nesly modely automobilky název Alfa. Válečný konflikt ovšem znamenal povinnost zapojit se do vojenského programu a továrnu v Portellu převzala firma Engineer Nicola Romeo & Co, aby tam vyráběla střelivo a letecké motory. Nicola Romeo, který se mimochodem později stal i senátorem, nakonec vozy přejmenoval na Alfa Romeo a pokračoval v nastoupené dráze úspěchů na závodních okruzích. 

Za volant usedli jezdci zvučných jmen jako Giuseppe Campari, Antonio Ascari, Ugo Sivocci i tehdy začínající Enzo Ferrari. V poválečných letech následovaly modely RL a Corsa, které sbíraly vavříny na prestižních kolbištích. Roku 1923 přišlo vítězství v závodě Targa Florio a poté ještě celá řada dalších, včetně triumfu ve 24hodinovém klání v Le Mans. 

TIP: Příběh německé legendy: 115 let historie automobilky Opel v obrazech

Slavná období ovšem střídaly i pády. Během druhé světové války postihlo automobilku rozsáhlé bombardování a později také několik finančních veletočů. Ačkoliv se později automobilka mnohem víc než na závodní stroje zaměřila na vozy běžné produkce, svého typického znaku – dokonalých linií od nejlepších karosářů – se však nikdy nevzdala.