Rudolfova štola: Císařovo dílo, které dodnes bere dech

Byla to opravdu nutnost, nebo jen císařský rozmar? O zřízení přivaděče vody z Vltavy do Královské obory údajně Rudolf II. rozhodl už na konci roku 1583. O několik měsíců později návrh posvětil i sněm stavů Českého království a mohlo se začít.

Mistři z nejpovolanějších    

Řízením prací byl pověřen královský hofmistr a nejvyšší mincmistr Lazar Ercker ze Šrefnkelzu. Ten do Prahy povolal důlního měřiče Jiřího Oedera z Ústí a oba hned zamířili do Kutné Hory. Tam si u důlního kováře Reidingera nechali zhotovit speciální nářadí, takzvaná „želízka“, a najali řadu kutnohorských havířů. 

Bylo rozhodnuto, že se vybuduje pět šachet a po dosažení dna budoucí štoly bude probíhat takzvaná protisměrná ražba, tedy že proti sobě bude postupovat dvanáct skupin havířů. Práce probíhaly od jara 1584 téměř nepřetržitě, přesto se ale postupovalo velice pomalu. Nakonec bylo nutné jednu ze šachet kvůli opakujícím se přívalům vody zasypat. Tím se práce zkomplikovala a prodloužila. Úrovně budoucí štoly havíři dosáhli až po dvou letech. 

Kdy se vlastně započalo s ražbou vlastní štoly, se dodnes přesně neví. Rudolf II. byl ale s postupem prací nespokojen a 5. ledna 1586 sdělil české komoře: „Slíbili jste mi, že uděláte vše pro to, aby vodovodní štola byla rychle proražena, a zatím...“ Česká komora se pravděpodobně o průběh prací příliš nezajímala a nedostávalo se financí. Císař tak musel uvolnit část peněz ze zámeckého fondu a také si pro svoji informovanost vyžádal přesnou dokumentaci a plán výstavby. 

Unikátní plán

Vypracováním plánu byl pověřen koncipista dvorské komory Isaac Phendler. Ten vytvořil na začátku roku 1593 za odměnu 400 kop míšeňských něco mezi technickým výkresem a výtvarným dílem. Na pergamenovém svitku dlouhém 242 centimetrů a širokém 20 centimetrů je zachycena štola v celé délce od Vltavy až po Královskou oboru. Plán obsahuje všechny důležité míry, vzdálenosti stavby a terénu, rozměry štoly, měřítko, počet a hloubku šachet, ale i časové údaje o průběhu hloubení šachet, ražení štoly a označuje místa setkání (na roky, dny a hodiny). Celou kolorovanou kresbu doplňuje podoba a profil krajiny s postavami horníků a s manýristickými prvky tehdejší doby. Díky této pracně vykreslené miniatuře se nám zachovaly přesné postupy hornických technik.

Autor věnoval velkou pozornost hlavně hloubícím a větracím šachtám. Nad každou ze šachet byl zhotoven přístřešek, kde byl umístěn rumpál. Ten obsluhovali dva horníci a sloužil pro dopravu vyrubané horniny na povrch a pro přepravu horníků. Každá šachta měla 10 metrů pod povrchem šikmou odbočku, která navazovala na vzhůru stoupající komín a sloužila jako větrací šachta. Nahromaděná voda se ze šachet pravděpodobně dostávala také pomocí rumpálu ve speciálních vacích.

Popisky, délkové míry (1 estados = 1,98 metru) a texty jsou v plánu psány španělsky a autorovo jméno je v dolní části na začátku pergamenu. Svitek je nadepsán jako „Věrné vyobrazení průkopu Jeho Veličenstva císaře z řeky Vltavy až do starého parku v celé své rozsáhlosti“ a ozdoben ornamenty a erby Rudolfa II., českým znakem a znakem Uher. 

Funkční i po staletích

Roku 1592 se po Lazarovi Erckerovi ujal vedení prací vrchní hormistr Van der Vam Kojas, který práce roku 1593 ukončil. Rudolfova štola přišla celkově na 66 299 kop a 33 grošů a 1,5 denáru. Během dne pracovalo na ražbě asi 130 lidí a jejich mzda se řadila k těm vyšším, což bylo asi 50 grošů týdně. 

Současně s ražbou štoly probíhaly v Královské oboře práce na zvětšení rybníka, kam byla později vedena voda. Od Vltavy naháněl vodu do štoly Novo-mlýnský jez a nad ním byl postaven domek pro poddůlního, takzvaná havírna, se stavidly na regulaci průtoku vody štolou. V Královské oboře pak byla štola ukončena kamenným portálem se znakem Rudolfa II. a s letopočtem 1593. 

TIP: Rudolf II. Habsburský: Král hvězdářů a alchymistů

Štola byla v následujících staletích několikrát opravována, hlavně z důvodu hnijící dřevěné výdřevy. Na začátku 18. století byl v celé délce štoly zhotoven dřevěný chodník a některá místa byla vyzděna. Ve druhé polovině století byl ale vypuštěn rybník v Královské oboře a zájem o štolu opadl. Její opětovný rozkvět začal roku 1804, kdy český purkrabí hrabě Chotek vytvořil z Královské obory veřejný libosad a na jeho pokyn byla štola znovu vyčištěna a uvedena do provozu. V padesátých letech 20. století byla vydlážděna žlabovkami a je tedy plně průchodná. Svému původnímu účelu slouží dodnes a do roku 2002 byla i přístupná veřejnosti.