Rozžhavený Katar: Země s chlazením na maximum
Blíží se mistrovství světa ve fotbale a Katar se jako hostitelská země musí vypořádávat s několika problémy. Patří mezi ně také nesnesitelné horko, jemuž budou čelit hráči i zahraniční diváci, kteří na rozdíl od místních nejsou na takové podnebí zvyklí
Ve stínu před novým fotbalovým stadionem Al Janoub je 46 °C a podle experta na klimatizaci Sauda Ghaniho to vypadá, jako by bůh na Katar nasměroval obří fén. Přesto uvnitř stadionu s otevřenou střechou fouká chladný vánek. Pod každou ze 40 tisíc sedaček totiž malé rošty zdobené arabskými vzory vypouštějí v úrovni kotníků chladný vzduch. A jelikož ten má tendenci klesat, jemně se stáčí i na travnatou plochu. Průduchy o velikosti fotbalových míčů pak na hřiště přivádějí ještě mnohem víc studeného proudění.
Malý, ale pohádkově bohatý Katar musí dostat „do formy“ osm stadionů, a to do roku 2022, kdy hostí fotbalový šampionát. Pod skvost moderního stavitelství Al Janoub se podepsala britská firma Zaha Hadid Architects a ventilační systém pro něj navrhl právě profesor Ghani z Katarské univerzity. Jeho průlomové řešení tkví v tom, že soustava ochlazuje pouze lidi, nikoliv vrchní část stadionu. „Nepotřebuji chladit ptáky,“ vysvětluje lakonicky Ghani.
Nezastavitelné horko
Katar, přední vývozce zkapalněného zemního plynu, dokáže ochlazovat stadiony – ale ne celou zemi. Obavy, že by mohly stovky tisíc fotbalových fanoušků po cestě mezi jednotlivými sportovními areály a hotely kvůli neúprosnému horku kolabovat, vedly k rozhodnutí posunout mistrovství o pět měsíců. Proto je naplánované na listopad, na období mírnější katarské zimy. Upravené datum však připomnělo mnohem větší problém – klimatickou změnu.
Jedna z nejžhavějších zemí na planetě zaznamenala oproti předindustriálnímu období nárůst průměrné teploty o více než 2 °C. Na summitu v Paříži v roce 2015 zaznělo, že by bylo dobré udržet zmíněnou hodnotu „výrazně pod“ dvěma stupni, ideálně do 1,5 °C. Jenže během posledních tří dekád rostly teploty v Kataru enormním tempem a rychleji než jinde na světě. Může za to nejen specifické klima, ale také mohutná výstavba, ovlivňující podmínky metropole Dauhá. Celý Katar navíc z Arabského poloostrova ční jako prst do rychle se oteplujících vod Perského zálivu. A ve vlně horka z července 2010 tam naměřili historické maximum 50,4 °C.
Oteplování? Technický problém
Zatímco na nejchudších místech světa od Somálska po Sýrii a od Guatemaly po Bangladéš způsobuje změna klimatu utrpení, v bohatých zemích, jako jsou Spojené státy, Evropa nebo právě Katar, jde o technický problém, nikoliv existenční. A ten lze, alespoň dočasně, řešit penězi a technologiemi. Katar neklimatizuje pouze sportovní stadiony, nýbrž také veřejná místa jako trhy, obchodní centra i chodníky, takže lidé mohou nakupovat v chladivém vánku. „Pokud klimatizaci vypneme, bude to nesnesitelné. Nedokážeme pak efektivně fungovat,“ vysvětluje Yousef al-Horr, zakladatel Organizace Perského zálivu pro výzkum a vývoj.
Venkovní klimatizace však tvoří součást začarovaného kruhu: Emise uhlíku způsobují globální oteplování, kvůli němuž je klimatizace potřeba. Ta ovšem funguje díky spalování fosilních zdrojů, z nějž obratem vzniká víc oxidu uhličitého. Podle Mezinárodní konference o chlazení a vytápění by se celková chladicí kapacita v Kataru měla v letech 2016–2030 téměř zdvojnásobit. Teploty tak ještě porostou.
Lidské tělo se ochlazuje pocením, při vysoké vlhkosti okolí se však zmíněný tělesný proces zpomalí či zastaví. „Panuje-li horko a relativní vlhkost vzduchu dosahuje téměř sta procent, můžete zemřít na teplo, které sami produkujete,“ vysvětluje Jos Lelieveld, atmosférický chemik z německého Institutu Maxe Plancka pro chemii a odborník na podnebí Blízkého východu. Vzduch v Perském zálivu je přitom velmi vlhký…
Jak klimatizovat ulice
Slogan pro mistrovství světa zní „Očekávejte úžasné“. V zemi, jako je Katar, představuje zatím zvládání klimatických změn záležitost peněz. A arabský stát jich má víc než dost. Do majetku jeho národního investičního fondu v hodnotě okolo 320 miliard dolarů spadá například obchodní dům Harrods, londýnské finanční centrum Canary Wharf, pařížský fotbalový klub Saint-Germain, kancelářské a rezidenční budovy CityCenterDC ve Washingtonu a 10% podíl v newyorské Empire State Building.
Katar dosud udržoval venkovní život díky obrovské expanzi klimatizací. Na obnoveném trhu Souq Waqif, v bludišti obchodů, restaurací a malých hotelů, vyfukují klimatizační jednotky o výšce tří až čtyř metrů chladný vzduch na zákazníky kavárny. Jen díky nim je možné stolovat venku v místech, kde teplota v létě zřídka klesá pod 32 °C.
Nedávno se otevřel i luxusní francouzský obchodní dům Galeries Lafayette, v jehož širokých dlážděných chodbách se nacházejí stylové klimatizační rošty s dekorativním designem. Mnoho z nich spočívá také na vnějších budovách a ochlazují nakupující. Kolem páté odpolední přicházejí navzdory žáru první návštěvníci a posedávají na venkovních zahrádkách.
Jde o přežití
Jednoho odpoledne, kdy teplota klesla na 43 °C, popíjela interiérová designérka Aida Adi Baziacová s přítelem ledové latté. Právě skončili v práci a posadili se na chladicí mříž u venkovního stolu v Joe’s Cafe. „Je to nehospodárné,“ přiznává Aida. „Vím, jak negativně to ovlivňuje životní prostředí.“ Na druhou stranu podobný luxus lidem umožňuje užít si léto venku, protože jinak by zůstali dlouhé měsíce prakticky uvězněni v klimatizovaných budovách. „Můžeme se tak ale v příjemném prostředí potkávat s ostatními,“ dodává Baziacová. S podobnými názory sympatizuje i malá katarská skupina klimatických aktivistů. Neeshad Shafi, výkonný ředitel Arabského mládežnického klimatického hnutí, říká: „Jde o přežití. Je příliš horko. A to je realita.“
Podle Světové banky vykazuje Katar největší emise skleníkových plynů na obyvatele – téměř třikrát vyšší než Spojené státy a zhruba šestinásobné oproti Číně. Řada místních ovšem považuje zmíněné údaje za zavádějící. Ohromné množství zkapalněného zemního plynu (LNG), který země ve velkém vyváží, spalují zákazníci po celé planetě. Metodika banky však uvedené emise stále připisuje Kataru. Jenže i když přimhouříme obě oči, vypouští arabský stát skleníkových plynů stále hodně.
Asi 60 % tamní spotřeby elektřiny připadá na chlazení a uvedené číslo dál poroste. Vedle pouhých 300 tisíc rodilých Katařanů totiž v zemi žije a pracuje i 2,4 milionu cizinců, jimž je třeba rovněž zajistit snesitelné podmínky. V několika posledních letech přitom v nepředstavitelném horku zemřely stovky dělníků, především na srdeční selhání. Naproti tomu v USA jde na klimatizaci sotva 15 % spotřeby elektrické energie a v Číně nebo v Indii méně než 10 %.
Uhlíkově neutrální
Koncem minulého roku katarská vláda oznámila, že šampionát bude uhlíkově neutrální. Za každý kilometr, který se procestuje letadlem ze zámoří či projede po silnici mezi stadiony, nebo za každou továrnu, jež pro mistrovství vyrobí stavební materiál, by tedy mělo dojít ke kompenzaci emisí skleníkových plynů.
Vzdálenost mezi katarskými stadiony nikdy nepřesahuje 56 km. Pět z osmi areálů se navíc napojí na nové linky metra, jež se nyní budují. Podle Shafiho, klimatického aktivisty a environmentálního inženýra z Indie, však vláda náklady na sportovní událost podceňuje, což dosažení uhlíkové neutrality usnadňuje. Mnohé nákladné položky na výstavbu infrastruktury se do projektu nepočítají: Považují se prý totiž za součást stavebního plánu země do roku 2030, jenž zahrnuje zhruba 200 miliard dolarů na metro, nové letiště a silnice.
Vláda také nedávno představila plán na vysazení milionu stromů v zemi. Podle Shafiho ovšem „prvních deset zasadí VIP osoby a pak se všichni rozejdou domů“. Nicméně Nejvyšší výbor šampionátu tvrdí, že přírodu šetří i při výstavbě. Jeden stadion prý z 88 % vznikne ze stavebního odpadu, zatímco další vyroste z přepravních kontejnerů a modulárních ocelových komponentů, takže je později bude možné rozebrat a poslat k využití do jiných zemí.
Od chodníku k planetě
Profesor Ghani je na komplex Al Janoub obzvlášť hrdý. Vedle postavená budova přes noc ochlazuje vodu, jež se pak během dne přivádí na stadion do výměníků tepla. V podlaze se nacházejí zpětná sání, takže zařízení znovu chladí vzduch v areálu a nepřebírá teplý z vnějšku. Nyní Ghani navrhuje krytý chodník, aby diváci cestou na parkoviště či metro nemuseli čelit horku ani na okamžik. Říká, že se zajímá o chlazení celé planety, ale zatím se musel spokojit s ochlazením chodníku pro fanoušky. Přesto se nevzdává.
Proč právě Katar?
Vědci se potýkají s otázkou, proč malá pouštní země a její rychle se industrializující hlavní město zažívají tak mimořádnou míru oteplování. Abdulla al-Mannai, ředitel Katarského odboru meteorologie, v e-mailech pro The Washington Post uvedl, že v Dauhá je na vině převážně urbanizace neboli efekt městského tepelného ostrova, v němž tmavé povrchy ulic a střech absorbují sluneční záření. V zástavbě podle něj za posledních 50 let vzrostla teplota o 2,8 °C, zbytek státu je však prý chladnější. „I když se ovšem teplota zvyšuje, dochází k tomu v mnohem menší míře než v průmyslových zemích,“ napsal al-Mannai.
Německý chemik Jos Lelieveld vysvětluje, že Katar uvízl v začarovaném kruhu. Prakticky tam neprší, ale stoupající teplota vody v Perském zálivu vede v určitých měsících k větší vlhkosti vzduchu. Jinými slovy vzniká víc vodní páry, která coby skleníkový plyn přispívá k ještě většímu oteplování. Na Středním východě vzrůstají obavy, že kombinace tepla a vlhkosti jednoho dne lidem zamezí v pobytu venku. V takových podmínkách by klimatizace již nebyla jen pohodlná – znamenala by zásadní podmínku pro přežití.
Stěží obyvatelné místo
Pokud se globální teplota zvýší v průměru o 2 °C, v Kataru vzroste o 4–6 °C, jak předpokládá tamní výzkumný institut. Některá města napříč celým Arabským poloostrovem přestanou být obyvatelná. Oteplování představuje velký problém i pro místní zemědělství, které funguje pouze za cenu masivního zavlažování. Jenže voda pomalu dochází: Ve Spojených arabských emirátech už je opuštěná zhruba třetina z 24 tisíc farem, jež se v pouštním království podařilo vybudovat. Svých představ o potravinové nezávislosti se vzdává stále víc zemí.
TIP: Potápějící se metropole: Kdy zmizí indonéská Jakarta pod hladinou oceánu?
Některé státy řeší problém pořizováním půdy v chladnějších lokalitách planety. Zelené oblasti Etiopie, Tanzanie či Súdánu skupují bohaté arabské potravinářské společnosti, které zásobují domácí trh. Jejich zájem se stáčí i k výrazně bohatší části světa, konkrétně k Arizoně a Kalifornii, jež prosluly coby „obilnice Ameriky“. Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Omán a Katar (spolu s USA, Čínou a Německem) tak patří mezi nejaktivnější země, které nakupují či pronajímají půdu. A podle odborných odhadů se ročně zobchoduje až 1,7 % veškeré úrodné plochy na Zemi.
