Rozstřílený sen: Brazilská favela Rocinha ve smrtelném sevření zločinu
Po letech relativního klidu se zdálo, že se betonová džungle Ria de Janeira známá jako Rocinha probouzí k životu. Lidé se přestali bát chodit ven, otevřely se restaurace a obchody se šperky. Ale pak se vrátily drogové gangy a s nimi přestřelky. Místní říkají, že pád na dno bolí mnohem víc, když jste se z propasti dokázali už téměř vyškrábat
Na vrcholku kopce uprostřed největšího slumu Jižní Ameriky sebou Samantha Almeida prudce trhne. Dávka ze samopalu, příliš blízko. Ví, že ona ani její dcery nesmějí otálet. O hodinu dřív je vzbudil křik. Počet vražd v Rocině, kdysi ukázkové chudinské čtvrti v ukázkovém brazilském městě, vzrostl za necelý rok čtyřnásobně. V posledních týdnech vypadala Rocinha dokonce jako válečná zóna, protože si drogové gangy začaly ve velkém vyřizovat účty s policií.
Zničehonic kulky zahvízdají přímo nad střechou. Celá rodina spí v jednom pokoji, protože se společně cítí bezpečněji. Třiatřicetiletá Samantha si vydělává na živobytí prodejem kávy v parku a svoje dvě dcery dlouho připravovala na to, že budou muset utíkat. Únikový plán znají nazpaměť: Na pokyn se musejí okamžitě připravit, pohybovat se rychle a držet se u země. Cílem je místnost bez oken, která připomíná bunkr a kde hrozí menší nebezpečí.
Ozývá se další dávka, už není na co čekat. Samantha vstává a obě děvčata popohání. Osmiletá Natasha jde hned. Jenže Nicolly, nesmělá a zakřiknutá šestnáctiletá dívka, se pořád ještě zvedá z postele, když se sklo v okně rozprskne. Přes její růžové tričko náhle prosakuje krev. „Mami,“ stačí ještě říct, než se zhroutí, „střelili mě.“
Tisíce lidí měsíčně
Rocinha, největší favela v Riu, byla ještě nedávno na vzestupu – symbol rostoucí prosperity národa, který se konečně dostal na správnou kolej. Všechno mělo být skvělé. Jenže pouhé dva roky po skončení olympijských her se veškerý optimismus topí v moři násilí a zločinu.
Jen loni bylo v Riu zabito na 120 policistů a v prosinci tam v přestřelkách zemřelo 6 590 lidí, což představuje nejvyšší číslo za poslední dekádu. „Město zázraků“ se zmítá v korupčních skandálech a ekonomických potížích. Policie nefunguje. Obyvatelé Rocinhy používají mobilní aplikace k vytváření mapy nejčastějších míst přestřelek. Školy buď úplně zavřely brány, nebo výrazně zkrátily vyučování ve snaze uchránit žáky před zraněními. V září byla dokonce povolána armáda, aby zavedla na ulicích pořádek. Už v listopadu však museli kvůli neutichajícím ozbrojeným potyčkám zůstat doma středoškoláci, a propásli tak přijímací zkoušky na univerzity.
Masakry ve čtvrti, kde žije na 200 tisíc lidí, jsou symbolem celonárodní infekce kriminality. V roce 2016 došlo v Brazílii k neuvěřitelným 61 tisícům vražd, což překonává odhadovaný roční průměr obětí války v Sýrii. Obě čísla samozřejmě nelze přímo srovnávat – už jen proto, že brazilská populace je desetkrát větší než syrská. Nicméně to vypovídá o rozsahu zabíjení v zemi, která netrpí válečným konfliktem.
A pohádky je konec
Pro Rocinhu je to obrovský pád. S tím, jak v minulých letech raketově rostla brazilská ekonomika, se tam objevily i zárodky střední třídy. Mezi rozviklanými boudami otevřely první bankovní pobočky a obchody se šperky, restaurace rychlého občerstvení, a dokonce i sushi bary. Z Paříže a New Yorku přijeli módní návrháři, aby nasáli jedinečnou elektrizující atmosféru a inspiraci. Ulice podobné úlům zachytil hollywoodský animovaný film Rio. Ceny místních chatrčí, z nichž některé mají „milionový“ výhled na proslulou sochu Krista Spasitele, vylétly nahoru. Místo bylo mnohem bezpečnější díky policejnímu programu, který se zaměřil na vymýcení drogových dealerů a snížení čtyřčíselných cifer ve statistikách vražd.
Proto je pro mnohé obyvatele včetně Samanthy nová vlna násilí ještě horší než ta v 90. letech: „Dřív bylo všechno jinak. Nikdo nezamykal. Dokonce jste si mohli v noci dojít do lékárny. Mohli jste si sednout do kavárny, když jste měli hlad, v jakoukoliv hodinu… Jenže teď jsou zlé časy.“
Manuál z Iráku
Nicolly byla v bezvědomí, když ji její nevlastní otec donesl do nemocnice Miguela Couta, která je čtvrti Rocinha nejblíž. Lékaři rychle zjistili, že má dívka kulku kousek nad levou lopatkou, a odvezli ji na sál. Zatímco její šokovaná matka čekala na výsledek, přijížděl do nemocnice jeden pacient za druhým, všichni postřelení. „Bylo to šílené,“ vzpomíná Samantha.
Podobné scény jsou ovšem v Riu stále častější. Lékaři tvrdí, že nebojují jen s přílivem střelných zranění, ale že jim stále častěji přivážejí pacienty se střepinami granátů v těle. „Zbraně používané ve válečných konfliktech se teď objevují v hustě zastavěném městském terénu,“ vysvětluje Ricardo Vassallo, šéf chirurgů ve zmíněné nemocnici. Na stole má manuál, jenž pomáhá při rychlém stanovení diagnózy. Jmenuje se Válečná chirurgie v Afghánistánu a Iráku. „Znám doktory a sestry, kteří se bojí chodit do práce,“ říká. „A ti ostatní stále častěji uvažují, že Rio opustí.“
Násilí v Rocině odstartovala poprava tří drogových šéfů, kterou loni v srpnu veřejně provedl konkurenční gang. Jak si však všímají experti: Hlavními viníky nejsou zločinci, nýbrž stát, který se pod tlakem korupce a hospodářské krize rozpadá. Brazílii odpovídá písmeno B ve zkratce BRIC: Zmíněná organizace reprezentuje elitní klub ekonomik, jimž se předpovídala velká budoucnost. Patří k nim ještě Rusko, Indie a Čína. Největší země Latinské Ameriky je ovšem oslabená, a nejvíc je to cítit v místech jako Rocinha.
Neber úplatky…
Finanční skandál připravil v roce 2016 o prezidentský post Dilmu Rousseffovou. Její nástupce Michel Temer už pět let čelí nařčením z korupce. Sergia Cabrala, bývalého guvernéra státu Rio, loni v červnu odsoudili ke čtrnácti letům vězení za účast v úplatkářské aféře známé jako „lava jato“ čili „myčka aut“. Podle policie obdržel v přepočtu přes 1,4 miliardy korun za řadu stavebních projektů, včetně jednoho, do nějž byl zapojen i státní ropný podnik Petrobras. Myčka aut otřásla firmou v základech a ta kvůli skandálu přišla o stovky miliard. Obratem u ní následovaly razantní finanční škrty.
Jenže rozpočet státu Rio je na výnosech Petrobrasu do značné míry závislý a uvedené peníze v něm chybějí. Navíc se město kvůli olympiádě silně zadlužilo a před bankrotem ho zachránila jen intervence federální vlády – ovšem za cenu rozsáhlého utažení rozpočtových kohoutků. Sekretář bezpečnostních složek státu Rodrigo Alves tvrdí, že polovina všech policejních vozů je nepojízdná. Muži zákona nedostávají mzdu za přesčasy a většině z nich místní vláda dluží výplatu. Jen loni přišlo Rio o dva tisíce příslušníků. „Nemáme ani palivo pro helikoptéry,“ vysvětluje Alves.
Jako na Blízkém východě
Prázdné kapsy tudíž ještě zvýšily ochotu policistů, už tak nechvalně proslulých korupcí, brát úplatky. V květnu se zjistilo, že strážci zákona na severu Ria „pronajali“ drogovým dealerům obrněné auto zhruba za šest milionů korun. V září byli čtyři policisté včetně velícího důstojníka zatčeni poté, co se na jejich stanici našly balíky s marihuanou, kokainem a několika tisíci nábojů do zbraní velkých ráží. „Politická a ekonomická krize spolu s úspornými opatřeními mají drtivý dopad na morálku a operační schopnosti policie,“ vysvětluje Robert Muggah, šéf institutu Igarape, který se zabývá monitorováním násilných činů a sídlí právě v Riu.
V Rocině dosáhlo násilí mezi gangy takových rozměrů, že si v září vynutilo týdenní nasazení armády. Od té doby v oblasti patrolují těžce ozbrojené oddíly. Běžná scéna z ulice vypadá následovně: Černý policejní d žíp pomalu objíždí těsná nároží, zatímco strážci zákona na nedalekém kopci trénují střelbu z kulometů. Jen o pár ulic dál stojí ve stínu několik mužů, zjevně dealerů, a jeden z nich drží pistoli. Mís tní obyvatelé tvrdí, že někteří policisté figurují na výplatní pásce zločinců. Ani jedna kriminální skupina však nemá jasnou převahu a policie násilí zabránit nedokáže.
„Podobá se to tady bitvám na Blízkém východě, jak je vidíte v televizi. Jenomže je to horší,“ stěžuje si Marcos Alfredo Guedes de Oliveira, jehož masnu přepadli ozbrojení muži. Stalo se to poprvé za dvacet let. „Rocinha je ve válce.“
Není tu bezpečno
Samantha se narodila a vyrostla v Rocině. Ačkoliv byla favela vždycky domovem drogových gangů, k místním se kriminálníci chovali benevolentně a zlost si vylévali na konkurentech nebo na policejních informátorech. Samantha měla mnoho let dobré zaměstnání – učila v soukromé školce. Jenže jak se bezpečnostní situace zhoršovala a ekonomika upadala, ubývalo také dětí. Nakonec ji předloni v prosinci z práce propustili. Její manžel, taxikář, měl také stále méně peněz. Ženě se pak povedlo sehnat alespoň malý přivýdělek – prodávala kávu v parku, osm hodin u pojízdného presovače. Pro svoje dcery chtěla lepší život. Tehdy ráno, když čekala na výsledky operace, si však ani nebyla jistá, jestli Nicolly přežije.
TIP: São Paulo: Tropický ráj ve vražedném stínu
Pár desítek minut po střelbě se favelou přes sociální média šířila zpráva, že je dívka mrtvá. Naštěstí šlo o planý poplach. Už pár hodin po chirurgickém zákroku mohla Nicolly téměř normálně komunikovat. Domů se vrátila o týden později. Teď, asi po měsíci, sedí v pokoji a moc toho nenamluví. Vyděsí ji každý hlasitý zvuk. A když se na obloze rozprsknou ohňostroje – jimiž dealeři upozorňují, že je ve favele policejní razie –, okamžitě se vrhá na podlahu. Samantha si přeje zůstat v Rocině. Je to jediné místo, které zná. Nicolly chce pryč. Na otázku, zda se cítí bezpečně, odpovídá jasně: „Už ne.“