Rozdat vše chudým: Životní příběh svaté Alžběty Durynské

Alžběta Durynská se narodila roku 1207 asi v dnešní Bratislavě. Její otec Ondřej II. nechvalně proslul jako jeden z nejhorších a nejnenáviděnějších panovníků z rodu Arpádovců. V důsledku jeho rozepří s domácí šlechtou byla dokonce zavražděna jeho první žena a Alžbětina matka Gertruda Meranská. Podle tehdejšího zvyku dívenku už ve čtyřech letech poslali z domu, a to na dvůr durynského lantkraběte Heřmana, kde se o 10 let později provdala za jeho následníka Ludvíka IV. Snoubenci, vychovávaní společně, k sobě od dětství pociťovali náklonnost. Možná i proto se mladý ženich rozhodl neposlechnout svou matku Žofii, která ho od svazku zrazovala. Ačkoliv se jednalo primárně o politický akt, manželé se dle dochovaných svědectví milovali a vzájemně podporovali. Z krátkého, pouze pětiletého manželství se narodily tři děti. 

Štědrá světice 

Novomanželé se usadili na hradě Wartburgu a jejich život se nesl ve znamení vypjaté zbožnosti. Zejména Alžběta trávila dlouhé hodiny na modlitbách a rozjímáním nad svou hříšností. Roku 1224 se poprvé setkala s žebravými mnichy řádu františkánů, jejichž ideály života v chudobě a pomoci bližnímu na ni udělaly velký dojem. Tehdy také došlo k seznámení s Konrádem z Marburgu. Tento apoštolský komisař se stal jejím zpovědníkem a jeho přísně asketický život princeznu naprosto okouzlil. Konrád sepsal jakýsi program života v chudobě a šlechtična slíbila splnit cokoli, co by nebylo v rozporu s jejími manželskými povinnostmi. 

Stala se ochránkyní chudých a trpících, rozdávala pracovní nástroje, pomáhala dlužníkům a v době velkého hladomoru nechala zbudovat několik špitálů, kde se sama starala o nemocné. Tou dobou byl její manžel právě na jedné ze svých cest, takže disponovala knížecí pokladnicí, jejíž veškerý obsah velkoryse použila na pomoc chudým. Pochopitelně si za to vysloužila tvrdou kritiku od zodpovědných úředníků. 

Život v chudobě 

Ludvíkovi však Alžbětino konání nevadilo. Po návratu domů se postavil na její obranu a bez výčitek se snažil získat další prostředky do knížecí pokladny. Ten rok byla naštěstí bohatá úroda, která pomohla hladomor i finanční potíže zažehnat. V době, kdy lantkraběnka čekala třetí dítě, vyhlásil císař Fridrich II. křížovou výpravu, ke které se přidal i Ludvík. Při čekání na nalodění v Itálii však ve vojsku vypukla morová epidemie a on jí padl za oběť. 

Alžběta pro svého manžela velice truchlila, ale nehodlala se podvolit svému poručníku a švagru Jindřichovi, který ji nutil, aby se znovu vdala. Nejprve i s dětmi utekla z Wartburgu a živořila pouze z almužen. Po urovnání vztahů se švagrem a zajištění budoucnosti pro své tři děti je na výzvu zpovědníka Konráda zanechala v péči rodiny a sama odešla do prosté chalupy vedle františkánského kláštera v Marburgu. Zde založila špitál a snažila se realizovat svůj ideál života v chudobě, zbožnosti a službě druhým. 

Těžká práce, půsty a neustálý kontakt s infekčními chorobami ji také nejspíš stály život. Zanedlouho, roku 1231, v pouhých 24 letech zemřela. O její brzkou kanonizaci se postaral právě Konrád, který také sepsal její první životopis. Alžběta Durynská byla prohlášena za svatou již roku 1235. Dnes je považována za patronku světlušek (budoucích skautek), vdov, sirotků, nemocných a charitativních sdružení.