Rover Perseverance ulovil na Marsu svého prvního raráška
Prachové víry, označované jako ďáblové či rarášci, jsou Marsu poměrně běžným jevem. Svůj první úlovek raráška si připsal i rover Perseverance.
Na rudé planetě se prachové bouře formují stejným mechanismem jako na Zemi. Objevují se hlavně během teplého letního období, kdy na povrch dopadá nejvíc slunečních paprsků a ohřívají ho. Teplo se přenáší do atmosféry, zahřátý vzduch stoupá vzhůru a může začít rotovat – k čemuž dojde obvykle v důsledku přechodu přes překážku nebo tzv. rychlostním střihem, kdy ovzduší v různých výškách proudí v rozdílných směrech. Vzniklý vír nasává prach a vynáší jej do vysokých vrstev atmosféry. Sluneční svit se tím zastíní, ohřev povrchu ustane a bouře se zastaví.
Popsaný scénář patří k nejčastějším. Na Marsu vzniká v létě mnoho lokálních prachových bouří, jež přetrvají jen několik hodin. V některých případech však ohřev neustane, bouře je dál živena a nabývá na mohutnosti. Ve výjimečných případech může dosáhnout i planetárních rozměrů a přetrvat několik týdnů, než tepelný motor zespod utichne a živel odezní.
TIP: Fakta a mýty o prachových bouřích na Marsu: Jak moc jsou nebezpečné?
Čerstvý úlovek Perseverance je zajímavý především s ohledem na aktuální pozici Marsu. Rudá planeta se totiž nyní blíží k apareu (pozemskému ekvivalentu afélia), kdy se na své oběžné dráze nachází v nejvzdálenějším bodě od Slunce (nejdál se bude Mars od Slunce nacházet 13. červenece). Na rozdíl od většiny planet je trajektorie jeho oběžné dráhy vzhledem ke Slunci výrazně výstředná. V nejbližším bodě jej od Slunce dělí 1,38 AU, v nejvzdálenějším 1,67 AU. Během marsovského aparea tak planeta přijímá o 31 % méně sluneční energie. Výskyt prachového víru tak ukazuje, že i v této době je sluneční energie na Marsu stále dostatečně silná, aby vytvořila prachové ďábly.
