Rohatá smrt z krétského bludiště: Kdo porazil děsivého Mínótaura?

Mínótauros (v překladu býk Mínóův) pocházel ze zvláštního vztahu, který nám oprávněně připadá šílený a ani staří Řekové ho jistě neschvalovali. Krétská královna Pásifaé se za dlouhodobé nepřítomnosti svého manžela Mínóa zamilovala do posvátného bílého býka. Zvrácený cit byl natolik intenzivní, že z něj vzešel potomek svou zrůdností adekvátní rodičovskému poměru: obří tělo náleželo člověku, ale hlava na lidském krku byla býčí. K tomu všemu příslušel ještě dlouhý ohon.

Labyrint pro obludu

O to překvapivější byla reakce podvedeného manžela, když se vrátil na Krétu. Mínós brzy zjistil, s kým mu žena nasadila parohy a co z nevěry vzešlo. Kupodivu ale neposlal Mínótaura do věčného exilu za hranice podsvětí. Aby však uchránil krétský lid před Mínótaurovými choutkami na lidské maso a svou pověst před nenechavými lidskými jazyky, povolal největšího stavitele a vynálezce své doby Daidala a pověřil ho úkolem vyprojektovat pro Mínótaura originální obytný dům. Brzy se mu začalo říkat labyrint.

Labyrint byl bludištěm se sítí chodeb tak složitou, že se v ní uměl orientovat pouze sám tvůrce. Tento fakt, společně s vědomím, kdo bude napříště svrchovaným pánem labyrintu, zapříčinil Daidalův krkolomný vzdušný útěk z ostrova. V rámci utajení celého plánu se Mínós totiž hodlal Daidalovi „odměnit“ doživotní internací na území vymezeném krétskými břehy. A tak Daidalos vyrobil z peří a vosku křídla a se svým synem Ikarem uprchl. 

O příbytek pro Mínótaura tedy bylo postaráno. Zbývalo zajistit pravidelný přísun kvalitní potravy. O tu se postarali Atéňané. Nešlo ovšem o zásobování dobrovolné – Mínós pohotově využil toho, že aténský král Aigeus v nepřiměřeně silném záchvatu vlasteneckého cítění připravil o život krétského prince. Obávaný krétský vládce nekompromisně požadoval daň: každých devět let mělo sedm mladíků a sedm dívek odplout na Krétu, aby posloužili jako vydatný doplněk stravy pro Mínóova nestvůrného nevlastního syna.

Théseovo hrdinství

Dvakrát byli Aténští nuceni metat los o to, kterých čtrnáct mladých lidí dostane jednosměrný lodní lístek na Krétu. Při třetí zásilce však měla být všemu učiněna přítrž – mezi vybrané chlapce se dobrovolně přihlásil následník aténského trůnu Théseus s úmyslem sprovodit býčí obludu ze světa. Přes Aigeovy prostesty se se zbytkem obětí dostavil na loď vybavenou černými plachtami.

Po připlutí na Krétu byli mladí Atéňané od první chvíle přísně střeženi. „Sabotér“ celé akce se však našel v řadách samotných Kréťanů a to rovnou v těch nejvyšších vrstvách. Mínóa do přístavu k převzetí Atéňanů doprovázela dcera Ariadna, která se do prince Thésea na první pohled zamilovala. Podařilo se jí tajně proniknout až k zajatcům a výměnou za slib, že ji při útěku z Kréty vezmou s sebou, darovala Théseovi meč, klubko nití a radu, jak je využít. S pomocí nitě najde cestu z bludiště ven – stačí ho jen pomalu uvolňovat při cestě labyrintem.

V osudný den vyložil Théseus svým druhům plán na záchranu. Do bludiště se vydá sám a pokusí se Mínótaura usmrtit. Pokud se vrátí, proklouznou všichni k přístavu, zničí Kréťanům lodě a na své vlastní co nejrychleji zmizí. Klíčovou roli bude hrát moment překvapení – než velení krétské flotily přijde na to, že plavidla jsou k pronásledování nepoužitelná, bude mít aténská loď dostatečný náskok.

TIP: Skutečná láska krásné Heleny: Byla Trója zničena kvůli milostnému omylu?

Théseův plán byl proveden úspěšně. Po těžkém zápase v samém středu labyrintu, kde se tupá síla a ostré rohy postavily proti lidské obratnosti a inteligenci. Mohutný dupot obludy vyvolal prudké zemětřesení, ale netvor přesto podlehl ostří Théseova meče. Hrdina se díky Ariadnině niti v rekordním čase dostal ven. Po krátké bitce s přístavními strážemi se všichni i s Ariadnou nalodili a začal úprk od krétských břehů. Přes pozdější pokusy Kréťanů o pronásledování se loď s navrátilci dostala na dohled Atén. Tak skončil hrdinský příběh i legenda o nestvůře s býčí hlavou.