Robert Allen Kipp: S mosquitem nad západní Evropou

Jedním z nejnebezpečnějších typů operací, které spojenečtí stíhači během druhé světové války podnikali, bylo dálkové stíhání prováděné jednotlivými letouny hluboko nad územím nepřítele, v noci nazývané Intruder a ve dne Ranger. Zpočátku na ně vyrážely hurricany s přídavnými nádržemi nebo dvoumotorové letouny Douglas Havoc, ale největší úspěchy přišly až se zavedením vynikajících strojů de Havilland Mosquito.

Při těchto akcích velmi vynikl Kanaďan Robert Kipp, který všech svých jedenácti sestřelů dosáhl u 418. squadrony Kanadského královského letectva (RCAF).

Z instruktora stíhačem

Stejně jako řada dalších Kanaďanů Kipp po vypuknutí druhé světové války dobrovolně narukoval a v červnu 1940 vstoupil do RCAF. Mezi zářím 1940 a březnem 1941 absolvoval základní pilotní výcvik a poté až do začátku roku 1943 působil v Kanadě jako letecký instruktor. Do Anglie dorazil v březnu 1943, kde prodělal operační výcvik a zaškolil se na mosquito. V listopadu 1943 nastoupil k 418. squadroně RCAF a utvořil zde osádku s navigátorem F/O Peterem Huletskym.

Jednotka se specializovala na noční operace Intruder, při nichž jednotlivé letouny vyhledávaly nepřátelská letiště a útočily na startující a přistávající letouny Luftwaffe. Kromě toho se zaměřovaly také na vlaky a letouny na zemi. Kippova squadrona měla ve výzbroji Mosquita Fighter-Bomber (FB.) Mk.VI. Letoun postavený z vrstvené překližky měl velmi nízkou hmotnost, takže ve spojení s motory Rolls-Royce Merlin podával vynikající výkony. U osádek si proto vysloužil přezdívku „Wooden Wonder“ („dřevěný zázrak“). Listopad a prosinec však bojovým akcím příliš nepřál a řada letů končila se zápisem: ,,Vrátil se předčasně kvůli oblačnosti a mlze.“ 

První heinkel dole

Své skóre F/Lt Kipp otevřel 12. prosince 1943, kdy podnikl let nad Francii jako wingman zkušenějšího F/O Johnsona. Poblíž letiště Bourges Johnson zpozoroval Heinkel He 111. Vypálil na něj jednu dávku a pak místo uvolnil Kippovi: „Jak jsme jej napadli, začaly kolem našeho mosquita létat kusy trupu a motoru nepřátelského letounu. Nechápal jsem, jak se ještě drží ve vzduchu. Netrvalo to ale dlouho. Za chvíli bylo po všem. Jerry začal klesat v mírném střemhlavém letu. Letěl tak blízko, že jsem jasně viděl černé kříže na trupu. Dopadl na zem a vybuchl.“

Další letoun stejného typu dostihli za několik okamžiků. Nejprve na něj zaútočil opět Johnson a pak i Kipp. Během útoku se však ocitli až nad německým letištěm, a tak raději otočili k návratu, ale i druhý heinkel jim byl jako pravděpodobně sestřelený připsán. Dalšího vítězství Kipp dosáhl 14. ledna 1944, když nad letištěm poblíž Münsteru poškodil Messerschmitt Me 410.

O týden později zahájil 9. letecký sbor Luftwaffe svou poslední ofenzivu proti Londýnu, kterou Britové brzy posměšně překřtili na „Baby Blitz“ („dětský Blitz“). První noc ale Němci dokázali nad britské hlavní město ve dvou vlnách vyslat 447 bombardérů.

V půli února tak měl F/Lt Kipp se svým navigátorem F/O Huletskym odlétáno již 12 akcí, a tak oba dostali několikadenní dovolenou. Rozhodli se však, že si „nešťastnou“ třináctou misi odbudou ještě před ní. V noci z 18. na 19. února se Londýn stal cílem dalšího německého náletu. Kipp s Huletskym proto odstartovali nad severní Francii na lov vracejících se bombardérů. Nad letištěm Juvincourt nachytali dva stroje, které identifikovali jako stroje Messerschmitt Me 410, a oba je poslali k zemi. S velkou pravděpodobností se však jednalo o Junkersy Ju 88 z III./KG 54. 

Výpad až nad Dánsko

„Čtyřistaosmnáctka“ v té době posílala své letouny nad nepřátelská letiště při nočních akcích Intruder, ale začala provádět i denní operace Ranger. Při nich dvojice mosquit cílila také většinou na německá letiště. Podmínkou však bylo počasí s hustou oblačností, umožňující v případě ohrožení únik: do soubojů s přesilou stíhacích messerschmittů a focke-wulfů se rozhodně nikdo pouštět nechystal. Každá operace Ranger musela původně dostávat povolení „shora“, ale akce 418. squadrony prvních dvou měsíců roku 1944 skončily takovým úspěchem, že bylo 26. února 1944 rozhodnuto, že napříště už jednotka může provádět operace Ranger dle vlastního uvážení a nemusí žádat o povolení.

Dvojice mosquit se tak vydávaly stále hlouběji nad území obsazené nepřítelem. Napadaly týlová letiště, která dosud ležela mimo oblast bojů, kde ničily cvičné, transportní a spojovací letouny a ohrožovaly letový provoz nad Francií i samotným Německem. Jednotlivé osádky si operace dokonce plánovaly samy a úspěchy na jejich účtech rychle přibývaly. 

Typický Ranger Kipp podnikl 14. dubna 1944, již v hodnosti S/Ldr. Se svým wingmannem P/O Cainem se tehdy vydal až ke Kodani. Nad úžinou Kattegat spatřili skupinu tří transportních Ju 52, daleko před nimi letěl ještě čtvrtý. Zatímco Caine zaútočil na osamocený letoun, Kipp se pustil do trojice junkersů a dva postupně sestřelil. Třetí nakonec zlikvidoval P/O Caine. Poté Kipp ještě zaútočil na letiště Kostruppe, kde zapálil dva bombardéry Do 217 a další těžce poškodil. Teprve potom zamířil zpět do Anglie. Na účtu měl již pět potvrzených sestřelů a získal tak neoficiální statut stíhacího esa. 

Nejúspěšnější let

Svého největšího úspěchu Kipp dosáhl v noci z 2. na 3. května 1944. Stíhači 418. squadrony do té doby ve vzduchu i na zemi zničili 96 letounů Luftwaffe a jubilejního stého vítězství chtěl dosáhnout každý z nich. Z letiště Holmsley South tu noc své mosquito zvedl nejdříve F/Lt MacFadyen, kterému se na jednom německém letišti podařilo rozstřílet He 111. Poté ale dostal ze země zásah do pravého motoru a musel otočit k návratu.

Kipp odstartoval kolem desáté hodiny večerní a za cíl své mise zvolil Mnichov. Poblíž jezera Ammer spatřil Fw 190 osvětlený světlomety ze země. Přiblížil se na dostřel, přesnou dávkou jej zasáhl a nepřítel se zřítil k zemi. Pak pokračoval k letišti Gunzburg, kde zpozoroval další Fw 190. Měl zapnutá polohová světla a klesal na přistání. Po jediné dávce šel dolů i ten. Kipp měl stále dost munice, a tak pokračoval. Nad Sarrebourg po nějaké době zpozoroval dva Fw 190 letící v těsné formaci. Spustil na oba palbu z takové blízkosti, že odletující trosky zasáhly i jeho letoun. Během jediného letu tak dosáhl čtyř sestřelů, mezi nimi i sté vítězství 418. squadrony!

V této době se ale letouny jeho jednotky i nadále účastnily obrany vzdušného prostoru nad Anglií. K jednomu z posledních velkých náletů na Londýn došlo v noci z 14. na 15. května 1944. Kipp se vydal na lov vracejících se bombardérů a poblíž letiště Mont de Marson nachytal letoun identifikovaný jako He 177, který sestřelil. Luftwaffe však oné noci o žádný z těchto strojů nepřišla. Ztratila však šest Ju 188 a tři Ju 88. Takovou záměnu v noční temnotě nešlo vyloučit a Kipp by nebyl zdaleka prvním letcem, kterému by se něco takového stalo. Došlo tak na Kanaďanovo desáté vítězství a brzy se po zásluze dočkal udělení Záslužného leteckého kříže (DFC, Distinguished Flying Cross).

Pokračování:

Robert Allen Kipp: Proti nepříteli až do úplného konce (vychází 12. června)

Ráno 6. června 1944 začala spojenecká invaze v Normandii. Luftwaffe nehledíc na obrovský tlak spojeneckého letectva v náletech na britské ostrovy ještě nějakou dobu pokračovala a poslední sestřel si tak Kipp připsal 14. června, když jižně od dánského Bagenkopu sestřelil bombardér He 111.