Říšský pacient A: Jak to bylo s Hitlerovou závislostí na drogách?
Během druhé světové války nespoléhali na drogy jen vojáci Wehrmachtu či SS. Nejslavnější německý narkoman stál totiž na samém vrcholku hierarchie třetí říše
Vztah Adolfa Hitlera k různým stimulačním látkám se pojil s osobou berlínského lékaře Theodora Morella. Ten se původně specializoval na pohlavní choroby a s Hitlerem se seznámil v roce 1936, kdy léčil jeho osobního fotografa Heinricha Hoffmanna nakaženého kapavkou. Když pak vůdci podal zvláštní tablety s živými kulturami, které zázračně zmírnily jeho zažívací problémy, byl jmenován diktátorovým osobním lékařem. Od té chvíle Hitlera doprovázel prakticky na každém kroku, a to až do dubna 1945.
Závislost na lékaři
Morell měl v berlínské společnosti rovněž pověst odborníka na povzbuzující prostředky. Jeho specialitou byly zejména vitaminové injekce a také neortodoxní terapie pomocí hormonálních výtažků. Tento typ léčby praktikoval i u Hitlera, kterého v záznamech označoval důsledně pouze jako „pacienta A“ (Evu Braunovou pak coby „pacientku B“). Příznačné však pro něj bylo, že většinou neléčil příčiny diktátorových neduhů, nýbrž jen symptomy.
Hitler nicméně velmi oceňoval okamžitý účinek jeho preparátů a postupně se stal na lékařově péči zcela závislým. Přesto se jeho potíže časem prohlubovaly. Původně vůdci stačily občasné injekce vitaminových roztoků a glukózy, ale v roce 1939 už je musel podle Morellových záznamů dostávat často i několikrát za den.
Zhoršení nastalo se zahájením operace Barbarossa. Hitler byl silně přepracovaný a jeho tělo snášelo permanentní vypětí jen s obtížemi. Morell mu proto podával stále vyšší dávky amfetaminů společně s hormonálními injekcemi, jež sám připravoval z orgánů hospodářských zvířat. Brzy musel připojit některé opiáty v čele s eukodalem – syntetickým oxykodonem, který měl na rozdíl od morfia povzbuzující účinky. Zároveň pomáhal tlumit Hitlerův svalový třas: Podle některých šlo o známku nastupující Parkinsonovy choroby, podle jiných o následek Morellových metod.
Osm až deset injekcí
Se zhoršující se situací na frontách se zhoršoval také Hitlerův zdravotní stav a množství prostředků, jež chřadnoucí diktátor užíval, se povážlivě rozšiřovalo. Podle Morellových záznamů bral vůdce 74 různých léků a substancí, včetně heroinu, kokainu a injekcí testosteronu. V roce 1944 už dostával týdně 100–150 různých tablet a mezi osmi a deseti injekcemi.
TIP: Třetí říše na drogách: Když Pervitin poháněl německý Wehrmacht
Morell za své léčebné metody čelil silné kritice lékařských špiček i nacistických pohlavárů, Hitler mu však bezvýhradně důvěřoval. Jeho stav se přitom stále horšil, a to i vinou neustálého užívání metamfetaminů a opiátů, které mu postupně nahlodávaly mysl. Jeho chování v posledních měsících války bylo ostatně typické pro silné narkomany trpící různými psychózami.
