Rex femina: Marie Terezie se vlády v Uhrách ujala jako král-žena

V roce 1740 vymřela Karlem VI. rakouská dynastie po meči. Poslední Habsburk přišel během své vlády o Neapolsko, Sicílii, Srbsko, Valašsko, odstoupil od nadějného obchodu se zámořím a navíc ani nezavedl moderní jednotnou finanční či vojenskou správu. Své třiadvacetileté dceři a nástupkyni Marii Terezii proto zanechal především dluhy, oslabenou armádu a nepříliš schopné ministry staré jako biblický Metuzalém.

Oslabení vídeňského dvora využilo nejdříve Prusko a vpádem do Slezska v prosinci 1740 zahájilo válku o rakouské dědictví. Mezitím se rozpoutal válečný konflikt mezi Velkou Británií a španělsko-francouzským blokem v Americe a Indii. V Evropě Francouzi hodlali využít příhodné situace ke zničení svého dávného vídeňského rivala a vyjednali proti němu koalici s Pruskem, Bavorskem a Sasko-Polskem.

Co za pomoc?

Marie Terezie se vyznačovala silnou osobností, inteligencí, rázností, svědomitostí, přísnou zbožností, lpěním na tradicích i ohnivým temperamentem. V kritické situaci, kdy Prusové zabrali bohaté Slezsko a strach budící bavorsko-sasko-francouzská armáda se chystala zaútočit na rakouské i české země, upnula své naděje na uherské poddané. Byla si vědoma, že bez jejich masivní podpory prohraje.

Uherští králové se přísně vzato stávali právoplatně uznanými panovníky z boží milosti až po korunovaci. Z tohoto důvodu se vídeňský dvůr snažil realizovat ceremonii co nejdříve. Jenže panovnice převzala vládu ve druhé polovině těhotenství, takže se muselo s cestou do Prešpurku (dnešní Bratislavy) počkat až na období po porodu a šestinedělí. V březnu 1741 se „k nevýslovné radosti nejvyššího panstva, jakož i k nejvyšší útěše všech obyvatel a všech královských dědičných království a zemí“ narodil vytoužený mužský dědic Josef. Fakt, že dynastie opět měla budoucnost, byl interpretován jako požehnání jediné a pravé dědičce habsburské říše.

Radost z příchodu následníka nicméně vystřídal smutek z neradostných zpráv. V dubnu Prusové rozprášili rakouskou armádu v bitvě u slezských Molvic (Mollwitz) a v květnu se Francie zavázala pomoci Bavorsku vyrvat české země z rukou uchvatitelky Marie Terezie. Uherské stavy naštěstí souhlasily se zahájením korunovačního sněmu, který se tradičně konal jeden měsíc před obřadem. Panovnice se jednání osobně neúčastnila, pouze 27. května přijala delegaci uherských stavů ve vídeňském Hofburgu.

Uherské požadavky

Uherský sněm se ovšem sešel ve velmi opoziční náladě. Stavům vadilo, že královnin předchůdce odmítl vyřešit osvobození šlechtické půdy a pozemků od daní, nechal uprázdněný nejvyšší zemský úřad palatina a každý rok zvyšoval daně. Požadovali proto posílení zemských práv, vyhlášení daňové svobody šlechty, úplné oproštění od jakéhokoliv zahraničního vlivu na domácí záležitosti, ustavení uherské rady ve Vídni a integrování Sedmihradska do jejich království.

Emisaři Marie Terezie se během velmi náročných a vleklých vyjednávání marně snažili, aby se jejich paní nemusela zavazovat k ničemu novému. Nepodařilo se jim však ani sjednat jmenování královnina manžela Františka Štěpána spoluvladařem. V jednom z anonymních letáků se psalo, že jako by nestačilo, že jim Němci vládnou a berou majetek, teď k nim mají ještě přibýt Francouzi. Z tohoto důvodu se František Štěpán korunovace zúčastnil jen jako divák. Stavové ale královně odsouhlasili poskytnout korunovační dar sto tisíc zlatých dukátů, což by dnes odpovídalo přibližně deseti milionům eur. Zasedání sněmu pak bylo přerušeno, aby mohla proběhnout korunovace. 

Nástupem Marie Terezie vznikla specifická situace, neboť na trůn dosedla jako suverénní panovnice žena. Nebylo ji tudíž možné korunovat obvyklým ceremoniálem vyhrazeným pro „pouhé“ manželky králů, v jehož rámci se Svatoštěpánská koruna ani nepokládala na hlavu, nýbrž jen přikládala k rameni. Uherská královna Marie II. Terezie byla proto korunována stejným postupem jako její mužští předchůdci a během obřadu byla oslovována rex – tedy král, nikoliv regina čili královna. Tímto způsobem bylo jednoznačně a nezpochybnitelně potvrzeno, že má stejná práva, výsady a pravomoci jako král-muž.