Retro legenda v novém: Bývalý „ajťák“ křísí kdysi slavné digitrony
Dalibor Farný se před několika lety rozhodl znovu vdechnout život číslicovým výbojkám neboli digitronům. Dokáže je přitom vyrobit jako jediný na světě. K čemu digitrony sloužily a jak složité bylo je opět rozhýbat?
Daliborovi Farnému svět blikajících číslic uvnitř digitronů naprosto učaroval. Jenže, jak líčí: „Bylo vlastně nemožné dostat se k někomu, kdo by znal jejich technologii. Neměl jsem kontakty na žádné pamětníky. Informací o výrobě samotného digitronu se překvapivě nedochovalo moc.“
Skleněná baňka naplněná směsí plynů, uvnitř s několika drátky ve tvaru číslic, nepředstavuje na první pohled nic složitého. Lidé, kteří už měli s výrobou nějakou zkušenost, přesto Dalibora odrazovali s tím, že nemá šanci digitrony opětovně vyvinout – a už vůbec ne sám, jelikož jde o zapomenutou technologii, kterou by musel znovu objevit.
Fascinující retro
Drátěné cifry ve skleněné nádobě, které rozsvítil výboj plynů, znamenaly v 50. letech vrchol zobrazovací technologie číselných údajů. S digitrony se veřejnost mohla setkat na pokladnách v podobě hodin nebo u stolních kalkulaček. Konec jejich zlaté éry však přinesla 80. léta, kdy je nahradily levnější „ledky“.
Technologie výroby se sice od té doby nezměnila, ale nově se při ní přece jen uplatnily některé inovace. Základem přesného času digitronových hodin se stalo připojení k internetu a 3D tisk: Aby se povrch elektronky během přechodu z jedné výrobní fáze do druhé nepoškodil, vytváří se na 3D tiskárně jeho ochrana.
Jediný na světě
Vyrobit výbojky tak, aby byly spolehlivé stejně jako před padesáti lety, představovalo problém. Tehdy měly továrny plné inženýrů dost peněz i času na vývoj. Dalibor musel správný recept objevit sám, a dokonce ani dnes nemá pocit, že je u konce bádání. Co se zpočátku zdálo jednoduché, to se postupem času komplikovalo.
Bývalý „ajťák“ však dokázal digitrony po půl století vzkřísit. Začínal ve sklepě, ale v současnosti je jediný na světě, kdo je dokáže vytvořit. Každý kus vzniká ručně a projde pečlivou kontrolou i testováním. Za den jich Dalibor vyrobí maximálně deset, čemuž odpovídá také cena – okolo tří tisíc korun za jeden. Zároveň se ovšem nápad ukázal jako geniální: Po podobném kousku totiž mnozí toužili, ale trh jej nenabízel. Tedy až do nedávna.
