Renesanční všeuměl Leonardo da Vinci: Příběh muže, který předběhl svou dobu

O dětství Leonarda da Vinciho toho mnoho nevíme. Jisté je, že byl sice nemanželským synem, ale jeho otec Pier ho uznal za vlastního. Narodil se 15. dubna 1452 ve vesnici Anchiani, kousek od města Vinci, které mu dalo přízvisko. Otec mu zajistil vzdělání, nejprve v rodné vesnici, později ve Florencii, kde se také začal učit v dílně malíře Andrey del Verrocchia. Malířství však nebylo to jediné, co ho zaujalo, zajímal se také o matematiku a přírodní vědy.

Roku 1482 opustil Leonardo Florencii. Důvodů bylo více, jedním z nich bylo nařčení ze sexuálního styku s muži. Tato obvinění byla sice stažena, protože jeden z obžalovaných byl z bohatého šlechtického rodu, ale město i tak začínalo být pro mladého umělce příliš malé. Zamířil do Milána, aby vstoupil do služeb zdejšího vládce Lodovica Sforzy. Mnozí životopisci se shodují na tom, že tím hlavním důvodem k odchodu z Florencie byly jeho hudební aktivity. Leonardo byl velmi zdatným hráčem na nejrůznější hudební nástroje, zejména vynikal ve hře na lyru. 

Plodné milánské období

Florentský vládce Lorenzo II. Magnifico prý Leonarda pověřil, aby přinesl Lodovicu Sforzovi jako dar lyru, kterou sám vytvoří. Nástroj měl neobvyklý tvar zvířecí lebky a byl vyrobený ze stříbra. Podle Vasariho, slavného životopisce italských umělců, byla „harmonie mnohem znělejší a s mnohem více tóny“. Nákres lyry byl poté objeven jako součást Ashburnhamova kodexu. Leonardo prý na tuto lyru hrál tak obdivuhodně, že si získal obdiv Lodovica a ten se začal zajímat i o jeho další schopnosti. Poté mu nabídl vstup do svých služeb.

V Miláně pobýval Leonardo následujících sedmnáct let a je s ním spojeno asi nejplodnější mistrovo období. Působil zde jako malíř, přičemž nejznámějším dílem je bezpochyby freska Poslední večeře Páně v refektáři kláštera S. Maria delle Grazie. Měl také vytvořit jedinečnou jezdeckou sochu Francesca Sforzy. Ovšem Leonardovy umělecké schopnosti oceňoval jeho mecenáš až za už zmiňovanými schopnostmi Leonarda hudebníka a vynálezce hudebních nástrojů, ale v první řadě vojenského inženýra. 

Zájem o vojenské inženýrství je pochopitelný, doba byla neklidná, válčilo se neustále a vynálezy pro armádu byly jistou cestou k obživě. Ovšem i význam hudby dosahoval v renesanci netušených rozměrů. Vládci městských států se předháněli, aby získali ty nejlepší hudebníky a neváhali je odměňovat vysokými platy, či dokonce pozemky a rentami. Například poté, co byli Sforzové vyhnáni z Milána, poslal Ercole I. d´Este z Ferrary své zástupce, aby získali pokud možno všechny jejich hudebníky. A tak není divu, že mnoho Leonardových vynálezů souvisí s divadelním a hudebním prostředím, ať už jde třeba o zmíněnou lyru, mechanický buben, či „automobil“, který se měl po jevišti samočinně pohybovat. 

Válečné stroje projektoval Leonardo zejména v prvních letech pobytu v Miláně. Jeho návrhy jsou okázalé a často neuskutečnitelné. V Atlantském kodexu jsou načrtnuty mosty, útočné žebříky, moždíře nebo válečné vozy. Kresby jsou nádherně propracované a je z nich cítit, že měly Lodovica Sforzu ohromit. S tím souvisí okázalost těchto návrhů, které však byly většinou neproveditelné. To je třeba příklad válečných vozů se srpy, kde je jasně vidět zdroj inspirace v antice. Období starověkého Řecka a Říma ostatně ovlivňovalo Leonardovu tvorbu velmi často, což bylo v renesanci časté i u jiných umělců.

V Miláně se Leonardo intenzivně věnoval studiu aerodynamiky, fyziky, anatomie či astronomie. Studoval nejenom poznatky svých předchůdců, ale sám podnikal v těchto oborech mnohé výzkumy a vědecké poznatky využil i ve své umělecké tvorbě. Jak je patrno z jeho obrazů, ale i z jeho náčrtů vynálezů, umění a věda se v jeho pojetí absolutně doplňují a nemohou existovat odděleně. 

Návrat do Florencie

V roce 1499 dlouhé milánské období skončilo. Sforzové byli z Milána vypuzeni Francouzi a s nimi odešel i Leonardo. Nejprve pobýval krátkou dobu v Benátkách, kde nabízel své vojenské dovednosti ve válkách s Turky, ale příliš neuspěl. Vrátil se tedy do Florencie, kde setrval až do roku 1506 s krátkou přestávkou, v níž pracoval jako vojenský inženýr ve službách Cesara Borgii. Opět zde působil jako malíř, nakreslil svůj nejslavnější obraz Mona Lisa, ale věnoval se i vynálezům.

TIP: Velikáni novověké astronomie: Otec gravitační teorie a pohybových zákonů Isaac Newton

V době války mezi Pisou a Florencií navrhoval odvést tok řeky Arna tak, aby zbavil Pisu spojení s mořem, načrtl pro tento účel dokonce i vodní bagry a jeřáby, ale plán byl ve své době neuskutečnitelný, ostatně jako mnoho dalších Leonardových plánů. Ve svém bádání se zaměřil také na palné zbraně, horkou novinku na bitevních polích. Z tohoto období pochází mnohé vynálezy, třeba návrh lehkého moždíře. 

V letech 1506–1513 působil Leonardo opět v Miláně, tentokrát ve službách Francouzů. Vsadil však na špatnou kartu, protože vojenské štěstí se od jeho nových ochránců odvrátilo a oni museli Itálii opustit. Do Milána se totiž nakonec vrátili Sforzové a ti už pro Leonarda uplatnění neměli. Znovu putoval po Itálii, aby nakonec na pozvání francouzského krále Františka I. přijel roku 1516 do Francie a svůj život dožil na zámku Cloux poblíž Ambois, kde byl také roku 1519 pohřben.