Recept na válku: Čím oslovoval Adolf Hitler své voliče a co jim sliboval?
Hlavní volební tahák nacistů zněl, že vytvoří nová pracovní místa, a vyvedou tak Německo z katastrofální hospodářské krize. Hitler svůj slib splnil, což ho v očích řady dělníků proměnilo z nenávistného řvouna ve spasitele národa
Již 1. února 1933 prohlásil Adolf Hitler ve svém prvním rozhlasovém projevu, že hlavním cílem jeho vlády je „spása dělníků v obrovském a všezahrnujícím útoku na nezaměstnanost“. Situace na německém trhu práce byla tristní. V roce 1929 v zemi pracovalo dvacet milionů lidí, v lednu 1933 už jen jedenáct. Mnoho z nich navíc mělo zkrácený úvazek, případně museli souhlasit s omezením pracovní doby či pozastavením výplat.
Původní nacistický program počítal se sérií radikálních změn, včetně znárodnění továren. Od 30. let však strana úzce spolupracovala s průmyslníky a programově zcela otočila. Jako hlavní ekonomické sliby zaznívaly státní úvěry pro průmysl, budování kanálů i silnic a dotace pro zemědělství. Tvrdému jádru nacistické organizace Sturmabteilung (SA) se to sice nelíbilo, ale s těmi, kdo otevřeně mluvili o „zradě nacistických ideálů“, se Hitler rychle a tvrdě vypořádal: Špičky SA byly zatčeny a popraveny v červnu 1934 během tzv. noci dlouhých nožů.
Nejslavnější bod programu, výstavba silnic, byl propagandisticky působivý, ale na snížení nezaměstnanosti neměl přímý vliv. Oproti plánovanému počtu 600 tisíc míst na stavbě a v dodavatelských odvětvích pracovalo v červnu 1935 v dané oblasti jen 125 tisíc lidí.
Ženy z práce ven!
Pro snížení nezaměstnanosti byl ve skutečnosti rozhodující krok skupiny úředníků půl roku před Hitlerovým nástupem k moci. Jejich plán daňových úlev pro stavebnictví a zemědělství, veřejných investic a státních úvěrů firmám vhodně doplnil oživení světové ekonomiky. V dubnu 1933 tak mohl ministr práce Franz Seldte oznámit, že počet nezaměstnaných klesl o půl milionu.
Nacistický režim se rovněž pokoušel rychle dostat z trhu práce řadu osob. Zavedl například manželskou půjčku, kterou pár získal pod podmínkou, že žena odejde ze zaměstnání a bude pečovat o domácnost: Pokud by začala pracovat, rodina by nejen musela peníze okamžitě vrátit, ale dostala by i pokutu. Atraktivita půjček se ještě zvýšila, když se z nich podle rodinného zákona odpouštěla čtvrtina za každé narozené dítě. Finance se navíc neposkytovaly jako hotovost, nýbrž formou poukázek na vybavení domácnosti. Do roku 1936 uzavíralo půjčku každé třetí manželství a odchod žen z práce nezaměstnanost opticky snížil.
TIP: Nýtovačka Rosie: Dívčí tvář vládní propagandy
Kombinací popsaných opatření klesla nezaměstnanost v Německu do roku 1935 na polovinu. Nacisté díky tomu získali řadu loajálních stoupenců, ačkoliv pokles představoval výsledek kroků předchozích vlád. Navíc si zavázali průmyslníky, kteří se do té doby obávali konfiskace majetku. Společnost se stabilizovala a byla připravena uposlechnout rozkaz k válce…
