Rakety a pumy proti tankerům: Irácko-íránská válka na moři (2)

Na jaře 1984 konflikt mezi Irákem a Íránem trval už tři a půl roku a nevyvíjel se zrovna podle představ svého iniciátora Saddáma Husajna. Ve snaze nepřítele oslabit sáhl diktátor k nové taktice, která rozpoutala takzvanou tankerovou válku

09.05.2019 - Miroslav Mašek



Aktivity Amerického velitelství pro speciální operace USSOCOM měly Íráncům zarazit pokládání minových polí i nájezdy boghammarů. Z palub fregat, torpédoborců i dvojice mobilních námořních základen vzlétaly vrtulníky MH-6 a pátraly po potenciálních hrozbách.

Předchozí část: Rakety a pumy proti tankerům: Irácko-íránská válka na moři (1)

Ve snaze o utajení působily pod rouškou tmy, což si od osádek – létajících pouhých 9 m nad hladinou – vyžádalo vůbec první operační nasazení brýlí pro noční vidění v dějinách. Pokud piloti cíl nalezli, přivolali k jeho zničení lépe vyzbrojené vrtulníky AH-6. Podobně pracovaly obsluhy radarů válečných lodí, které na cíle naváděly helikoptéry SH-60 Seahawk, v lednu 1988 pak vrtulníkové jednotky posílily i stroje OH-58D Kiowa Warrior. 

Speciální oddíly na scéně 

Námořní část operace Prime Chance zahrnovala nasazení šesti ozbrojených hlídkových člunů PB Mark III s operátory speciálních jednotek. Nejčastější kořistí elitních lovců se stávaly boghammary a kupříkladu 8. října 1987 helikoptéry rozstřílely hned tři z nich. Zdaleka největšího úlovku Američané dosáhli 21. září téhož roku, kdy se do jejich hledáčku dostala výsadková loď Iran Ajr o výtlaku 614 t používaná jako minonoska. Po spatření plavidla vyslala fregata Jarrett své vrtulníky, aby cíl nepozorovaně sledovaly. Jakmile letci vizuálně potvrdili přítomnost min na palubě, zasypali Iran Ajr raketami i kulometnou palbou. Pět námořníků zahynulo, jiní raději naskákali do vody. Tým Navy SEALs zadržel 26 přeživších a pyrotechnici poslali loď ke dnu. 

V dubnu následujícího roku americká fregata Samuel B. Roberts najela na minu, která vyrvala v trupu otvor o délce 4,5 m a málem loď potopila. Námořníci z vody vylovili několik nevybuchlých min a zbrojní experti zjistili, že jejich výrobní čísla navazují na exempláře z Iran Ajr. Šlo o přímý doklad íránského podílu na poškození Samuela B. Robertse a Američané jej pojali jako záminku k úderu, který 18. dubna 1988 vyústil v mohutnou námořní bitvu.

Zkáza íránské flotily   

Nejprve uskupení složené z fregat, torpédoborců a letadlové lodi Enterprise napadlo íránské těžební plošiny, na což Teherán zareagoval vysláním skupiny útočných člunů proti tankerům. Tento záměr zmařil nálet palubních letounů A-6E Intruder, jejichž pumy poslaly většinu boghammarů ke dnu. Rozzuření Íránci vrhli raketový člun Jošan do útoku na křižník Wainwright, avšak proti lépe vyzbrojené lodi neměl šanci a po zásazích raket Standard se potopil. Katastrofou skončil také nájezd dvou nejmodernějších íránských fregat.

Zatímco Sahand zničily letecké rakety a střely z torpédoborce Joseph Strauss, na zádi fregaty Sabalan explodovala laserem naváděná puma a Íránci hořící loď jen s vypětím všech sil odtáhli do přístavu. Během jediného dne Chomejního loďstvo přišlo o polovinu své síly a v Teheránu pochopili, že USA – byť oficiálně deklarující neutralitu – budou v této válce vždy stát na straně Iráku. Podle některých historiků právě tento fakt přiměl ajatolláha jednat o příměří, jež 20. srpna ukončilo osm let trvající válku. Američané završili operaci Earnest Will pět týdnů poté, ovšem jedna z mobilních námořních základen v Perském zálivu zůstala a její čluny vyrážely k hlídkovým plavbám až do června 1989. 

Válka bez vítězů 

Taktika napadání tankerů představovala pro námořníky smrtelné riziko a řada společností pro plavbu Perským zálivem najímala zvláštní posádky, které dostávaly nadstandardní honoráře. Mnoha mužům se ale vidina rychlého zisku nevyplatila – britská pojišťovna Lloyd's odhadla, že poškození utrpělo 546 obchodních plavidel a o život přišlo 430 námořníků. Vzhledem k tomu, že Irák a Írán napadaly primárně obří supertankery se značným objemem ropy na palubě, nad zálivem se též několik let vznášelo nebezpečí ekologické katastrofy nevídaných rozměrů.

Jen shodou okolností k takové tragédii nedošlo, i tak měla válka tankerů na životní prostředí v regionu dlouhodobé dopady.  Zcela pozitivně nelze hodnotit ani americkou účast. Přes přítomnost US Navy se útoky vystupňovaly právě během roku 1987, kdy jim čelilo minimálně 152 obchodních lodí. Zpráva generálního tajemníka OSN Javiera Péreze pak konstatovala, že v roce 1987 se množství přepadů meziročně navýšilo minimálně o polovinu. Spojené státy si z Perského zálivu navíc odnesly i diplomatické šrámy – jednak kvůli smrti cestujících na palubě omylem sestřeleného letounu společnosti Iran Air, jednak pro zjevné stranění Iráku a zostření politiky vůči Teheránu.

TIP: Operace Ohnivý meč: První nálet na irácký jaderný reaktor 1980

Americký tisk dokonce psal o koloniální válce prezidenta Reagana a Kongres požadoval přijetí zákona, jenž by trvale omezil přítomnost vojenských sil USA v oblasti. Dodejme, že tankerová válka žádné ze znesvářených stran k vítězství nepomohla, naopak drasticky oslabila jejich hospodářství. Zatímco Chomejního režim se poté ještě více zatvrdil vůči Spojeným státům, Bagdád obrátil pozornost proti dosud spojeneckému Kuvajtu a začal se připravovat na další invazi.

  • Zdroj textu

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií

    Wikimedia


Další články v sekci