Protitankoví psi: Skuteční sovětští hrdinové
Především v první fázi války na východní frontě používali Sověti k ničení tanků speciálně vycvičených psů. Za cenu obětování jednoho psa mohl být zničen jeden nepřátelský tank
Zřejmě nejzajímavější a rovněž i nejdrsnější kapitolu sovětské vojenské kynologie představují protitankoví psi. V podstatě existovaly dva přístupy. První vycházel z představy geniálního psa, který měl na rozkaz vyběhnout a pod nepřátelský tank položit nálož.
Dále se předpokládalo, že jej bude řídit psovod pomocí píšťalky. Zvíře na sobě mělo vestu z plachtoviny s pouzdrem na trhavinovou nálož, kterou měl pes uvolnit tak, že vzal do zubů rukojeť s táhlem, která se nacházela vlevo za jeho hlavou, a zatáhl za ni. V ústřední škole to fungovalo, ale v praxi, zvláště během simulace bojové situace nikoli. Ani ta nejlepší zvířata nedokázala doběhnout k tanku, odhodit nálož, která se dopadem odjistila, a vrátit se zpět do vlastních zákopů. Proto dostala přednost sebevražedná varianta.
Krmení pod tankem
Druhá, primitivnější verze protitankového psa stála na reflexu. Dlouho hladovění psi dostávali žrádlo zásadně pod tanky. Den před akcí ale nažrat nedostali, takže si to ihned po vypuštění namířili pod obrněnce, kde hledali potravu. Cvičitelé předpokládali, že takto bude možné útočit také na tanky v pohybu. Jenže v praxi vznikl zásadní problém. Při výcviku k útoku na jedoucí tank se používaly sovětské typy se vznětovými motory, zatímco německé panzery měly motory zážehové a vydávaly jiný zvuk, což psy, kteří mají podstatně citlivější sluch než člověk, mátlo. Navíc nafta páchne jinak než benzin.
V některých zdrojích se uvádí, že psi pak běhali pod sovětské tanky. Ke zničení tanku mělo sloužit jednoduché zařízení upevněné pomocí plachtovinové vesty na hřbetu psa. Po stranách se nalézalo šest kapes, z nichž každá obsahovala dvě kilogramové nálože TNT. Mezi nimi byla na hřbetě psa upevněna kovová schránka s počinovou náloží trhaviny uchycená k základní desce, na níž se nalézal dvojitý plechový držák a v jeho středu otočně uchycená a odpružená dřevěná vypouštěcí páka, která trčela nahoru nad hřbet psa.
Pod ní bylo pouzdro s odpruženým úderníkem, jež v napnuté poloze držela závlačka nebo vidlička spojená s vypouštěcí pákou. Jakmile pes doběhl k tanku a vlezl pod něj pro žrádlo, páka se opřela o hranu pancíře. Jak pes postupoval dál pod podvozek, tlačil proti odporu pružiny až do chvíle, kdy došlo k vytažení závlačky či vidličky.
V tu chvíli vrhla pružina úderník proti kombinované rozbušce a došlo k iniciaci počinové náplně, která přenosem tlakové vlny pomocí bleskovice nebo i bez ní iniciovala nálože v postranních kapsách vesty. Nálož o hmotnosti více než 12 kg trhaviny dokázala těžce poškodit korbu tanku nebo pojezdovou soustavu.
