První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918 (4)

Jeden z německých problémů během jarní ofenzivy v roce 1918 měl jméno Erich Ludendorff. Tento německý generál se totiž opakovaně nechával zlákat momentální situací na frontě a místo aby přesouval svazky do životně důležitých sektorů, posiloval úseky, kde se zrovna dařilo. Nejprve chybně vyslal zálohy na levé křídlo, a když se situace změnila, 25. března opět nařídil přesunout těžiště útoku na pravou stranu a střed.

Hlad i krize morálky

V praxi přinášely neustálé změny rozkazů jen zmatek a zbytečně vyčerpávaly nedostatečné přepravní kapacity vilémovských vojsk. Ta nebyla připravena vést dlouhodobější mobilní operace, pro které jí chyběla jízda, obrněná vozidla i tanky. Kvůli několikaleté blokádě se nedostávalo ani povozů či nákladních aut, takže tempo postupu záviselo výhradně na fyzických schopnostech pěšáků. A tisíce z nich se koncem března ocitly na pokraji vyčerpání. Operace Michael taktéž ukázala, že Velký generální štáb vytvořil příliš nevyrovnanou armádu – úspěchy úderných oddílů ostře kontrastovaly s pasivitou „zákopových“ divizí.

Přes tyto potíže neváhal Ludendorff  spustit 28. března 1918 operaci Mars s cílem dostat Brity do pasti. Útok severozápadně od Arrasu měl připravit cestu k průlomu směrem k přístavům na břehu kanálu La Manche. Tentokrát útočníky nekryla mlha a královští vojáci přesně věděli, kde je čekat. Útok začal po tříhodinové dělostřelecké přípravě v 7.30 a vilémovským vojskům přinesl pouze těžké ztráty a minimální územní zisky. Neschopnost dosáhnout rozhodujícího průlomu těžce postihla už i morálku úderných oddílů a Ludendorff ovi nezbylo než v noci na 29. března operaci Mars odvolat. Kromě britského odporu nyní brzdil útočný elán také hlad. Mnozí němečtí vojáci byli v akci nepřetržitě 60 hodin a kvůli problémům se zásobováním se museli stravovat výhradně z naloupené kořisti.

Nepřítel: čas

K 5. dubnu 1918 byla operace Michael zastavena a Ludendorff si poznamenal, že odpor nepřítele přesahoval německé možnosti. Jistých úspěchů „Kaiserschlacht“ do toho dne přece jen dosáhla. Úderné formace zajaly 90 000 nepřátel a uchvátily 1 300 děl, 2. armáda prorazila do hloubky 45 km a 18. armáda o dalších 15 km dále. Vzniklý výběžek však Němci nedokázali zásobovat, navíc byl na některých místech velmi zranitelný. Pomalu se též začínal měnit poměr sil na frontě.

Zatímco útočníci neměli čím nahradit ztráty, z Anglie do konce března dorazilo 100 000 čerstvých vojáků. Francouzské divize zasáhla operace Michael minimálně a každým týdnem přijíždělo do Evropy několik tisíc Američanů. Čas hrál nekompromisně proti Ludendorffovi, který se rozhodl pokračovat v riskantní hře a před dalším kolem generální ofenzivy hodlal provést klamný útok ve francouzském sektoru fronty na Aisně.

Přichází Georgette

Chtěl obsadit výšiny východně od kanálu Oise–Aisne a získat výhodnější postavení pro 18. armádu. Ofenziva začala 6. dubna 1918 dle vyzkoušeného scénáře. Ve 3.30 se na pozice francouzské artilerie snesl příval plynových granátů, ve 4.25 následovala kanonáda dvou stovek hlavní na přední pozice. Následoval útok Sturmtruppen, jenž se setkal s minimálním odporem. Spokojen s výsledkem prvního dne bojů rozkázal velitel 7. armády generálplukovník Max von Boehn pokračovat ve stejném duchu i nazítří.

TIP: Rány na těle i na duši: Jaká byla nejčastější zranění z Velké války

V noci 8. dubna se Francouzi stáhli na západní břeh kanálu a Němci mohli jeho východní část beze ztrát obsadit. Diverzní útok tedy úspěšně zakryl přípravy na hlavní ofenzivu. Operace Georgette měla začít 9. dubna o něco severněji s cílem obsadit Hazebrouck a přerušit zásobovací linie BEF. Šlo o riskantní krok, protože nepřátelské pozice v tomto úseku flanderské fronty byly silné a mnohé z prořídlých úderných oddílů už neměly potřebnou kvalitu. Naštěstí pro Němce postrádali Britové v oblasti dostatek záloh a na stranu útočníků se zase jednou postavila mlha. 

Dokončení: První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918 (5) (v neděli 19. července)