První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918 (3)

Německé úderné oddíly dorazily na frontu 20. března 1918 bez větších potíží, ačkoliv britské dělostřelectvo během večera i noci ostřelovalo jejich čelní zákopy. Nazítří ve 4.40 spustilo palbu na Haigovy pozice mezi řekami Oise a Sensée asi 10 000 děl a minometů. O pět hodin později vyrazila vpřed první útočná vlna a probíjela si cestu mlhou.

Prvotní úder

Devatenáct divizí 17. armády mířilo k zákopům britské 3. armády, třiačtyřicet divizí 2. a 18. armády mělo prorazit obranu 5. armády. Skvěle vycvičení úderníci se vrhali do boje ve výborné náladě a očekávali, že se pokryjí slávou za předpokládané vítězství. Kryti mlhou pronikali do opevněných linií a likvidovali jeden opěrný bod za druhým. Dělostřelba rozryla komunikace podél zákopů, a tak si posádky pevnůstek nemohly poskytovat pomoc, velkou část artilerie navíc ochromil fosgen.

TIP: Smrtící mlha u Yprés: Kdo stál za prvním chemickým útokem na bojišti?

Nejúspěšněji si počínala 18. armáda generála Oskara von Hutiera, jež na jižním křídle útočila proti nejslabším pozicím královských vojsk. Těžce pošramocený III. sbor se musel stáhnout a před úderníky se otevřela příležitost k dalšímu průlomu. Haigova vojska se ocitla v nejhorší obranné krizi od roku 1914 a 21 000 mužů putovalo do zajetí; přesto celkově skončil první den pro Ludendorffa zklamáním. Při ztrátě 40 000 můžu dosáhl útok pouze čtvrtiny stanovených cílů a zejména 17. armáda postoupila jen minimálně.

Ve snaze průlom rozšířit zaútočily nazítří další úderné oddíly, jimž obránci čelili lokálními protiútoky včetně tankových. Ztráty narůstaly především mezi německými důstojníky, kteří mohli být nahrazováni pouze příslušníky divizí třetího sledu. Přes tyto potíže se vilémovská pěchota probíjela ke svým cílům a využívala sebemenších mezer v nepřátelských liniích. 

Nedostatečný postup

Do 24. března museli Britové v průměru ustoupit o 23 km a 50 000 královských vojáků padlo do zajetí. I nadále postupovala nejrychleji 18. armáda, jejíž čelní oddíly pronikly během týdne do hloubky 60 km. Těchto úspěchů však Němci dosáhli jinde, než potřebovali. Místo k severozápadu se úderníci stočili na jihozápad a – mimo jiné kvůli nedostatku kavalerie – Berlín nedokázal naplno využít taktické zisky. Von Hutierovy svazky měly dle původního plánu pouze krýt levé křídlo ofenzivy proti případným francouzským protiúderům a zajišťovat postup 2. armády.

Vývoj bojů jim však přiřkl úlohu útočného hrotu. Druhé armádě se oproti tomu podařilo dosáhnout očekávaných výsledků pouze ve středu přiděleného sektoru. Zatímco její pravé křídlo zpomalily protiútoky, na jihu postoupila až k Bapaume a navázala kontakt se 17. armádou. Té se v prvních hodinách postup nedařil, nicméně nakonec obrátila britskou 3. armádu na ústup.

Medaile pro velitele

V jejím sektoru zpomalovaly útok též následky předchozích bojů: krátery posetá krajina u Sommy či demoliční opatření vilémovských vojsk, jež v roce 1917 oblast vyklízela s použitím taktiky spálené země. Ačkoliv operace Michael zdaleka neběžela podle plánu, na císařském dvoře zavládla víra v brzké vítězství. Už 25. března nechal Vilém II. pálit čestné salvy na oslavu triumfu německých zbraní a v euforii dekoroval Paula von Hindenburga Hvězdou k Velkokříži Železného kříže, Ludendorffovi pak připnul na hruď samotný Velkokříž.

TIP: Po stopách dezertérů: Kdo byli muži, kteří odmítali bojovat za císaře?

Mnoha velitelům ale připadal optimismus předčasný. Britské i koloniální jednotky stále kladly tuhý odpor a kupříkladu při útoku u belgického Rosières z 27. března utrpěli Němci takřka stejné ztráty jako obránci. Generály děsil především fakt, že většina padlých připadá na nenahraditelné úderníky. Začali nabývat dojem, že nepřítel se z kritického prvního týdne ofenzivy poučil a nyní jí dokáže účinně vzdorovat. 

Pokračování: První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918 (4) (vychází ve čtvrtek 16. července)