První letecké eso historie: Francouz Adolphe Pégoud zahynul rukou vlastního žáka
Letectví představovalo počátkem 20. století natolik ojedinělou záležitost, že se většina aviatiků znala osobně. Když pak vypukla válka a tito muži umírali, za jejich smrt často mohli dobří kamarádi či dokonce studenti, jako to bylo v případě Francouze Adolpha Pégouda
Před první světovou válkou představovala letadla vítanou podívanou na různých show po celém světě a mnozí piloti platili za celebrity. Jednou z nich se stal i Adolphe Pégoud, který si po absolvování základní vojenské služby ve francouzské armádě udělal pilotní licenci. Ve své době patřil k absolutní špičce a proslavil se nebezpečnými manévry či prvním skokem s padákem z letounu.
Do vzduchu za vlast
Po vypuknutí války se Pégoud dobrovolně přihlásil s tím, že uplatní své schopnosti a bude sloužit jako pozorovatel v kokpitu letadla. Záhy se však ukázalo, že letouny nebudou pouze provádět průzkum, a francouzský akrobat musel stále častěji bojovat s nepřátelskými stroji, za jejichž kniplem mnohdy seděli jeho známí z časů před válkou. Pátého února 1915 si se svým pozorovatelem připsal hned tři vzdušná vítězství v jediný den, když poslal k zemi trojici německých strojů. Další dva sestřely přidal v dubnu, podle některých zdrojů však v kabině „jednosedadlovky“.
K předválečným úspěchům tak přidal další poprvé, když se stal historicky prvním esem. Celý institut neoficiálního titulu vznikl právě okolo Pégouda, když jej francouzské noviny označily tímto termínem. Za pár měsíců však získal poslední primát. Dne 31. srpna 1915 se stal zároveň prvním esem, jež zahynulo během leteckého souboje. Francouz pronásledoval německý průzkumný dvouplošník, jehož pozorovatel byl vyzbrojen pohyblivým kulometem, kterým poslal Pégoudův stroj k zemi.
Smrt si nevybírá
Za kniplem letounu s trámovými kříži na křídlech seděl Otto Kandulski, který před válkou patřil mezi Pégoudovy žáky. Jeho osoba je zahalena tajemstvím a je znám takřka výhradně díky tomuto vítězství. Sloužil u letky FFA 48 (Feldflieger Abteilung – polní letecký oddíl) a pozorovatele mu dělal Julius Bielitz, jenž vypálil osudné výstřely. Když se Kandulski později dozvěděl, koho poslali k zemi, zdrtilo jej to, a tak o pár dní později se svým pozorovatelem opět přeletěl frontu a do francouzských pozic hodili pro svého někdejšího učitele pohřební věnec.
Pégoudův mstitel
Smrt legendy o necelý rok později pomstil Roger Ronserail, když 18. května 1916 poslal Kandulského i s jeho strojem k zemi, a Němec nepřežil. Události se, podobně jako sestřelení slavného pilota, okamžitě chopil francouzský tisk, jenž Ronseraila tituloval „Le Vengeur de Pégoud“ (Pégoudův mstitel).
TIP: Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války
Na závěr nutno dodat, že v celém příběhu je stále mnoho otazníků a nejasností, prameny a literatura například uvádějí různá Kandulského křestní jména (Walter, Otto), dále se objevují spekulace, kdo mu v osudný den dělal pozorovatele či zda vůbec za sestřelením známého Francouze stál on. Jedinou jistotou tak zůstává jen Pégoudova smrt a fakt, že v počátcích letecké války proti sobě mnohdy stáli muži, kteří byli před jejím vypuknutím nejen dobrými přáteli.
