Prstence trpasličí planety Quaoar popírají současné teorie

Až doposud jsme vznik prstenců u vesmírných těles považovali za vcelku prostou záležitost. Pokud se vhodný materiál dostane na orbitu kolem takového tělesa ve vhodné vzdálenosti, vznikne prstenec. Letos v únoru ale astronomové objevili prstenec u trpasličí planety (50000) Quaoar v Kuiperově pásu, který do těchto standardních představ nezapadá. Je totiž jinde, než by měl být.

Aby toho nebylo málo, početný mezinárodní tým astronomů vystopoval druhý prstenec Quaoaru, který opět popírá naše dosavadní hypotézy o vzniku prstenců vesmírných těles. Jejich studii zveřejnil odborný časopis Astronomy & Astrophysics. Pro každé těleso Sluneční soustavy existuje Rocheova mez, která vyplývá z hustoty daného tělesa a hustoty materiálu na jeho orbitě. Prstence by měly vznikat výhradně po tuto mez a dál ne. U trpasličí planety Quaoar to ale očividně neplatí.

Nemožné prstence Quaoaru

Quaoar má průměrnou velikost zhruba 1 100 kilometrů a Slunce obíhá zhruba ve vzdálenosti 44 AU. Má vlastní systém oběžnic, který tvoří měsíc Weywot o průměru asi 160 km. Weywot obíhá trpasličí planetu ve vzdálenosti asi 14 500 kilometrů, což odpovídá asi 13 průměrům Quaoaru.

První z objevených prstenců je vzdálenější. Nachází se ve vzdálenosti asi 4 050 kilometrů od Quaoaru. Druhý prstenec obíhá trpasličí planetu ve vzdálenosti 2 500 kilometrů. Oba prstence jsou přitom mnohem dál, než kde se v tomto případě nachází Rocheova mez, což je asi 1 780 kilometrů od Quaoaru.

TIP: Astronomové objevili prstence u trpasličí planety Quaoar z Kuiperova pásu

Jak je to možné? Fyzici věří, že by vysvětlením mohla být orbitální rezonance. Tento jev souvisí s oběžnými drahami těles, mezi nimiž existuje gravitační vazba, čili rezonance, a projevuje se tím, že oběžné doby zmíněných těles odpovídají poměrům malých celých čísel. Zároveň víme, že se orbitální rezonance projevuje v uspořádání prstenců, i když to obvykle bývá uvnitř Rocheovy meze.