Prst na spoušti jaderné katastrofy: Skutečně hrozila v roce 1983 nukleární válka?

Ronald Reagan po nástupu do úřadu prezidenta USA v roce 1981 nešetřil ostrou protisovětskou rétorikou a odstartoval nové kolo závodů ve zbrojení. Právě jeho konfrontační postoj přivedl v roce 1981 moskevské vůdce k názoru, že USA tajně plánují jaderný úder na SSSR. 

Osudný rok 1983

Politbyro proto posvětilo rozsáhlou zpravodajskou akci s kódovým označením Operace RYAN. Šlo o největší zpravodajský program svého druhu v dějinách SSSR, jenž měl za úkol odhalit hrozbu amerického nukleárního úderu a poskytnout Sovětům čas na jeho odvrácení. Moskevské vedení v pocitu ohrožení utvrzovaly i aktivity amerických ozbrojených sil; od února 1981 provádělo US Navy sérii námořních operací v oblasti Dálného severu, během kterých se americké hladinové svazy několikrát dostaly do blízkosti ruských námořních základen. Americké bombardéry pak opakovaně narušily vzdušný prostor SSSR ve snaze analyzovat protivzdušnou obranu protivníka a identifikovat její slabiny.

Rostoucí napětí mezi oběma supervelmocemi se ještě vystupňovalo v roce 1983. Na konci března začalo v severním Pacifiku námořní cvičení FleetEx '83-1, jehož se účastnilo na 40 válečných lodí. Šlo o největší manévry svého druhu od konce druhé světové války, které navíc probíhaly v blízkosti Kamčatky. Úmyslem amerického velení bylo vyprovokovat Sověty k reakci a následně sesbírat co nejvíce dat o jejich taktice a vybavení.

Definitivně se pak vzájemné vztahy obou supervelmocí ocitly na bodu mrazu na podzim 1983. Prvního září sestřelila stíhačka Suchoj Su-15 nad Sachalinem jihokorejský dopravní letoun Boeing 747, jenž omylem narušil ruský vzdušný prostor. Koncem měsíce pak sovětský protiraketový systém vinou technické chyby nahlásil vypuštění americké nukleární střely a katastrofě zabránila jen duchapřítomnost službu konajícího důstojníka.

Ve znamení paranoie

Všechny tyto události ještě více prohloubily již tak silný stihomam Politbyra, pro které se americký jaderný útok stal již víceméně realitou. Velení NATO, které o přehnaných obavách Kremlu nevědělo, mezitím začalo plánovat každoroční vojenské cvičení sil Severoatlantické aliance. Manévry tradičně zahrnovaly simulaci konvenčního i jaderného konfliktu a účastnila se jich řada států NATO. Účelem bylo mimo jiné především otestovat velící procedury a komunikační infrastrukturu.

Cvičení v roce 1983, které obdrželo název Able Archer 83, se ale zároveň mělo od předchozích ročníků lišit. Mezi nejvýznamnější změny patřil zcela nový formát šifrované komunikace, využití realistického rádiového klidu při přesunech techniky i mužstva a především zapojení politických špiček států NATO. Vůbec poprvé také měly válečné hry zahrnovat přesun velících struktur z permanentních center do dočasných válečných lokací či zcela nové komunikační procedury týkající se nasazení jaderných zbraní. Začátek cvičení byl naplánován na 7. listopadu 1983 a během pěti dní se do něj měla zapojit řada formací napříč západní Evropou.

(Ne)reálný nepřítel

Stejně jako v předchozích letech i nyní vznikl pro účely cvičení hypotetický scénář dodávající simulovaným válečným hrám uvěřitelné geopolitické pozadí. Scénář pro rok 1983 zahrnoval invazi hypotetického nepřítele (označeného jako ORANGE) do Finska, Norska a západního Německa, během které došlo k oboustrannému nasazení jaderných zbraní. Během cvičení tak mělo dojít nejen k realistické aktivitě jednotek, ale také k simulaci všech procedur provázejících použití nukleární výzbroje.

V kombinaci s probíhající operací RYAN tak náhle nastala paradoxní situace, kdy sovětští zpravodajci začali na podzim roku 1983 zachycovat přesně ty varovné signály, pro jejichž odhalení celý program začal. Ačkoliv pak bylo cvičení NATO každoroční záležitostí, výše zmíněné novinky vedly kremelské lídry k domněnce, že Able Archer 83 je ve skutečnosti přípravou na reálný úder. Utvrdila je v tom i nezvykle čilá šifrovaná komunikace mezi USA a Velkou Británií, kterou Sověti zachytili měsíc před začátkem cvičení. Ta se týkala americké invaze do Grenady v říjnu 1983, ruští zpravodajci ji ale v kontextu výše uvedeného chápali jako koordinaci před začátkem války.

Příprava skutečné války?

Cvičení začalo dle plánu 7. listopadu. V rámci simulovaného konfliktu začaly útvary NATO přecházet ze stupně obrany DEFCON 5 (mírový stav) postupně až na stav DEFCON 1 (jaderná válka). Součástí cvičení byla i přeprava velkého množství amerických vojáků do Evropy – později odtajněné zdroje hovoří až o 170 letech amerických transportních letounů, které za přísného rádiového klidu přepravily do Evropy tisíce vojáků. Některé osádky bombardérů účastnících se manévrů pak v rádiové komunikaci své mise opakovaně označovaly za „jaderné údery“.

Vše výše uvedené vedlo Sověty k závěru, že Able Archer 83 je zástěrkou pro přípravu skutečného jaderného konfliktu. Jelikož pak věřili, že jedinou jejich šancí na přežití nukleárního úderu je preventivní útok, zahájili vlastní přípravy. Podle hlášení CIA byly do pohotovosti uvedeny například stíhací bombardéry dislokované v NDR, které mohly nést taktické jaderné zbraně a odstartovat do 30 minut od vydání rozkazu. Někteří analytici pak dokonce hovořili i o tom, že v pohotovosti se nacházely i raketové útvary vyzbrojené mezikontinentálními balistickými střelami.  

Rozvážná reakce NATO

Nenadálá aktivita protivníka samozřejmě neunikla očím a uším západních rozvědek, na straně NATO ale naštěstí převládl hlas rozumu a západní síly nebyly uvedeny do bojové pohotovosti. Za tímto rozhodnutím stál zejména generálporučík Leonard Peroots zástupce náčelníka štábu sil amerického letectva v Evropě. Ten sice své nadřízené zpravil o pohotovosti sovětských útvarů, zároveň ale doporučil s jakoukoliv reakcí počkat až po konci cvičení. Perrootsova logika byla jednoduchá – pokud pohotovost způsobil samotný Able Archer, po ukončení manévrů se vše vrátí do normálu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné – když bylo cvičení 11. listopadu ukončeno podle plánu a aktivita jednotek NATO se vrátila na normální úroveň, provedli to samé i Sověti.

Mnoho informací ohledně Able Archer 83 je dodnes utajováno a detaily o obavách Moskvy možná již navždy zůstanou skryty v kremelských archivech. Mnozí historici a analytici pak dokonce pochybují, že by v roce 1983 skutečně hrozila válka.

TIP: Jaderné krize v historii: Kdy byl svět blízko nukleární válce?

K nim se přidali i někteří představitelé SSSR jako například maršál Sergej Achromejev. Ten v dané době působil jako velitel operačního oddělení sovětského generálního štábu a krátce před rozpadem SSSR prohlásil, že o cvičení Able Archer 83 vůbec nevěděl. Na druhou stranu existují názory, že právě události roku 1983 stály za zklidněním Reaganovy rétoriky. To později přispělo k obnově vztahů mezi oběma mocnostmi a zahájení procesu jaderného odzbrojování. Zda tehdy svět skutečně stál jen krůček od nukleární války, se ale pravděpodobně již nikdy nedozvíme.