Protitanková puška Tankgewehr: Převratný vynález Velké války
První ocelové záplavě v podobě nájezdu stovek tanků čelila během Velké války německá armáda. Ani dohodoví spojenci však nemohli ignorovat příchod nového druhu zbraně na bojiště. Obě strany tak hledaly stůj co stůj odpověď na otázku, jakým způsobem rozlousknout tvrdou slupku nepřítelova pancíře
Po zoufalých císařských pěšácích se tankové hrozbě postavili němečtí kanonýři. Jenže osádky bojových vozidel se naučily rychle zastavovat, řádně mířit a poté vést palbu ze všech zbraní vůči zakopanému dělu. K vedení boje s protitankovou obranou zorganizovala britská armáda dokonce speciální kursy – a nutno dodat, že se skvělými výsledky. Při prvních střetech platil poměr zničených protitankových děl a tanků 2:1, ale koncem roku 1917 již 7:1.
Úkol pro pěchotu
Břemeno protitankové obrany tak museli pomoci nést pěšáci, kteří za tímto účelem obdrželi i první plnohodnotnou protitankovou puška na světě. Specializovaná zbraň se objevila na bojišti až v lednu 1918, když Mauserova zbrojovka vyvinula takzvaný Tankgewehr Mauser (T Gewehr) ráže 13,3 mm o hmotnosti 17,7 kg.
Jednoranná zbraň přidělovaná v počtu dvou kusů na pěší pluk připomínala běžnou, jen poněkud přerostlou opakovačku. Obsluhu zajišťovali dva vojáci – střelec a nabíječ. Střela s ocelovým jádrem dokázala prorazit na vzdálenost 300 m ocelový pancíř o tloušťce 15 mm, což stačilo na všechny britské, avšak nikoli francouzské těžké tanky.
Tankgewehr v akci
V rámci jejího nasazení se ale objevily dva zásadní problémy. Zpětný ráz pomalu střílející zbraně dosahoval pětinásobku oproti standardní mauserovce, navíc průstřel pancíře ještě nemusel znamenat úplné vyřazení vozidla z boje.
Podle dochovaných svědectví nedůvěřovali T Gewehrům ani samotní střelci, kteří se jich hleděli co nejrychleji zbavit. Doloženy jsou tak pouhé dva stroje zastavené střelbou z protitankových pušek, což na ně při celkové produkci 4 632 kusů nevrhá právě nejlepší světlo.
Předchůdce Goliáše?
Dohodoví spojenci sice vdechli tankům život, ale receptem na jejich ničení se zprvu vůbec nezabývali. Francouzská armáda zvolila nakonec podobnou koncepci nasazení protitankových děl jako nepřítel. Výzbroj tvořily známé kanony 75 mm Deport a 75 mm Schneider, osazené jednoduchými mechanickými mířidly pro přímou střelbu.
TIP: PaK 40 vs. ZiS-3: Nejlepší střední protitankové kanony
Jako skutečnou kuriozitu lze ale uvést doslova revoluční koncept robotických protitankových vozidel. Společnost Schneider vyvinula a vyrobila sérii dálkově ovládaných pásových vozítek Crocodile s elektrickým pohonem k vezení náloží ničících opevnění. První prototyp vznikl již roku 1915. Výrobce poté napadlo, že by mohly sloužit i k ničení tanků. Podle dosti sporých informací vznikla v roce 1918 celá série těchto prvních pozemních vojenských robotů. Jejich nasazení však dostupná literatura nedokládá.
