Proti proudu času: Krátká historie černo-bílého šatníku
Zvyk nosit černou barvu na znamení smutku má překvapivě krátkou historii. Jeho původ sahá do poloviny 16. století, kdy na francouzském dvoře převrátily dvě události všeobecně uznávanou symboliku barev doslova vzhůru nohama
Ve středověku představovala barvu smutku bílá. Bílé květiny se pokládaly na hrob a v mnohých zemích kolovala pověst, podle níž smrt zvěstuje „bílá paní“. Ve své době se tak říkalo francouzským královnám vdovám, jež chodily po skonu manžela výhradně v bílé.
Milenka udávající trend
Naopak černá vyjadřovala zbožnost, pokoru a přísnost. Vedle kněží ji proto oblékali i soudci, kteří tak prezentovali nestrannou a strohou spravedlnost. Jejich taláry ostatně v mnoha případech zůstávají černé dodnes.
Obrat v barevné symbolice přinesl červenec 1559, kdy na následky nešťastného zranění z turnaje zemřel francouzský král Jindřich II. Jeho milenka Diana de Poitiers (provdaná madame de Brézé), do níž se panovník zamiloval ještě jako šestnáctiletý mladík, tehdy oblékla neobvyklý smuteční šat: Jelikož neměla nárok na tradiční bílou, protože její skutečný manžel Ludvík de Brézé žil, nosila po zbývajících šest let života oděv kombinující bílou a černou.
Černá šedá eminence
Ženou, od níž se naopak bílé odění obecně očekávalo, byla francouzská královna a právoplatná Jindřichova manželka Kateřina Medicejská. Vdova však, zřejmě v reakci na svoji nenáviděnou rivalku, odmítla bílý šat přijmout a následujících třicet let nosila výhradně černou. Manifestovala tím navíc svoji zbožnost (jak se slušelo na neteř papeže) a roli soudkyně a usmiřovatelky mezi katolíky a protestanty, do níž se stylizovala. Jako šedá eminence trůnu, která postupně vládla jménem tří svých synů, nakonec vešla do dějin coby „černá královna“.
TIP: 3000 let ženské krásy ve třech minutách
V očích veřejnosti se ovšem její tmavý oděv pojil spíš s intrikářstvím a „černými úmysly“ – teprve na sklonku jejího života se začalo tradovat, že tmavou nosila na znamení smutku. S ohledem na průběh jejího manželství a ve světle faktu, že nikdy neužívala titul „královna vdova“, ale vždy jen „královna matka“, však její skutečné truchlení zůstává otázkou.
Znamení panenství
Třetí ženou, jež stála u zrodu nového trendu, byla skotská královna Marie Stuartovna. V roce 1558 se v Paříži slavila její svatba s budoucím francouzským králem Františkem II., synem zmíněné Kateřiny Medicejské. Marie tehdy přítomným vyrazila dech, neboť se k oltáři dostavila v bílé – patrně ji zvolila, aby zvýraznila svou snědou pleť. Spekulaci, že se jednalo o barvu smutku, musela sama nevěsta opakovaně vyvracet: Tvrdila, že si bílou vybrala coby znamení panenství.
