Projekt Habakkuk: Plovoucí ledové letiště
Nepotopitelná válečná loď představuje sen každého admirála. S konkrétním řešením v podobě plavidla z ledu přišel výstřední anglický vědec Geoffrey Pyke
Pykea inspiroval starý časopis National Geographic Magazine z roku 1924, ve kterém jistý kapitán Zeusler, sloužící v severním Atlantiku, popisoval obtíže při snaze rozbít ledovce dělostřeleckou palbou. Střely prý nedokázaly led vážněji narušit – některým selhaly roznětky, jiné pronikly sotva několik centimetrů do ledu a tam zůstaly trčet.
Ledové základny
V Pykeově hlavě se zrodil nápad – pokud má zmrzlá voda takovéto vlastnosti, nebylo by možné využít ledovců coby vojenských plavidel? Pyke správně předpokládal, že největším zádrhelem by bylo tání ledu při teplotách vyšších než 0 °C. S tímto problémem navštívil vídeňského profesora Hermanna Marka, jenž těsně před anšlusem Rakouska emigroval do Spojených států a během války provozoval laboratoř pro studium fyzikálních vlastností ledu na Brooklynském polytechnickém institutu.
Mark Pykeovi poskytl velké množství informací o vlastnostech zmrzlé vody, nejcennější ale bylo zjištění, že led vybavený izolační vrstvou taje daleko pomaleji. Pro představu – krychle ledu o hraně 300 yardů (274 metrů) by podle Marka při teplotě 11 °C roztála za sedm dní. Pokud by ale tato krychle disponovala izolací, při stejné teplotě by denně ztratila pouze 0,1 % objemu.
Pyke svou vizi nazval Habakkuk (v češtině Abakuk podle starozákonního proroka Abakuka). Své poznatky pak shrnul do zprávy, kterou předal lordu Mountbattenovi. Ten byl Pykeovým nápadem natolik nadšen, že jej po teoretickém ověření konceptu ostatními vědci z útvaru v prosinci 1942 představil samotnému Winstonu Churchillovi. Ministerskému předsedovi se vize obřích ledových základen rovněž zamlouvala a krátce poté rozeslal náčelníkům štábů direktivu udělující projektu Habakkuk nejvyšší prioritu.
Neslavný konec
Habakkuku nakonec zlomily vaz dva hlavní faktory. Prvním byla situace v Atlantiku, neboť během roku, kdy se plavidlo z pykritu (dřevěná drť) rodilo, dokázali Spojenci snížit počet lodí potopených německými ponorkami na desetinu. Nové typy námořních letounů měly delší dolet a lepší vybavení pro vyhledávání a ničení ponorek. Eskortní plavidla dostávala nové a účinnější ofenzivní i detekční prostředky a v neposlední řadě bylo k dispozici stále více eskortních letadlových lodí. Smlouva s neutrálním Portugalskem pak umožnila Britům užívat Azorské ostrovy, čímž Spojenci získali základnu v srdci Atlantiku, tedy něco, co měl poskytnout právě Habakkuk.
Idea ledové lodi tím náhle přestala být tolik lákavá. Druhý hřebík do rakve ambiciózního plánu představovala velikost infrastruktury, která by byla pro masovou produkci pykritu třeba. Aby mohlo být vyrobeno zmíněných 1 700 000 tun ledového materiálu na jednu loď, musela by vzniknout továrna na pykrit o velikosti téměř 40 hektarů.
