Nejprve připomeňme, že pokusy s dosažením souputníka Země zahájil Sovětský svaz již 2. ledna 1959, kdy odstartoval první ze série automatů Luna. Hned v září téhož roku Luna 2 na povrch tělesa tvrdě dopadla; o měsíc později Luna 3 poprvé fotografovala jeho odvrácenou stranu a Luna 9 v roce 1966 na Měsíci měkce přistála. Zemský průvodce se stal naprosto jasným prvním cílem sond: Je totiž ze všech přirozených vesmírných objektů nejblíž, což přináší jen výhody.
TIP: Luna a Lunochod: Sovětské sondy a roboti na Měsíci
Vzhledem k jeho blízkosti neexistují tak velká omezení startovacím oknem (viz Co všechno má vliv na startovací okno?); v případě potíží je tedy možné start opakovaně odložit. Vzdálenost Měsíce snižuje nároky na přesnost navedení na správnou trajektorii a také množství paliva na palubě může být menší. V neposlední řadě lze automat ovládat z řídicího střediska v reálném čase, protože zpoždění v rádiové komunikaci dosahuje asi jen dvou sekund. Značně se tak snižují nároky na pokročilost palubního softwaru.
