Osamělé hvězdy jako naše Slunce nepatří mezi typické vesmírné objekty – mnohem četnější jsou binární systémy (dvojhvězdy), ale vyskytují se i soustavy troj- či vícenásobné. Uvádí se, že asi 70 % stálic tvoří součást dvojhvězd a vícenásobných systémů.
Poměrně vysoké procento hvězd vázaných ve dvojčlenných soustavách naznačuje, že je jejich vznik výhodnější než zrod samostatných stálic. Dvojhvězdy totiž elegantně odstraňují jednu z hlavních překážek, jež stojí v cestě formování nových stálic – a sice kam s přebytečným momentem hybnosti. Ve dvojčlenném systému se moment hybnosti, který by jinak zrodu hvězdy bránil, přenese do orbitálního pohybu složek.
Složky dvojhvězdy se zrodily současně, jsou tedy stejně staré. Vzácně mohou dvojčlenné systémy vzniknout i zachycením, vždy u toho však musí asistovat třetí těleso, které se při přiblížení dvojice stálic musí nacházet poblíž ve vhodné poloze, aby na sebe převzalo kinetickou energii a hybnost. V hustých hvězdokupách by se nemuselo jednat o tak výjimečný jev. Dále je nepochybné, že se obě složky dvojhvězdy zformovaly ve stejné části zárodečného oblaku, mají tedy identické počáteční chemické složení.
